Velikonoce 2000 - Vtáčník - Turisti

Velikonoce 2000 - Vtáčník


Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2102

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2435

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2451

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2456

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2461

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2467

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2479

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2496

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2497

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2498

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2499

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2517

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2518

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2519

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2520

Strict Standards: Non-static method MagicWord::get() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/WWW/turisti/wiki/includes/Parser.php on line 2550
Z Turisti

Přejít na: navigace, hledání

Sobota

Přistoupil jsem do rychlíku mířícího na východ půl hodiny před půlnocí. Vyfasoval jsem lůžkoviny a zalehl v kupé k cizím lidem. Ve tři hodiny ráno nás všechny probudili pánové v uniformách, Horní Lideč, hranice. Ze dveří vedlejšího kupé na mě koukal Dan Tůma.

V pět ráno nás vlak vysypal na nádraží ve Vrútkách. Slunce vycházelo a tak jsme se mohli spočítat. Bylo nás celkem dvanáct. Pavel Pelant dal průchod své vášni pro staré jízdenky, ostatní klimbali, snídali a prohlíželi si mapu, co že je to vlastně za divné pohoří, kam jedou, že o něm nikdy neslyšeli.

Koupili jsme si další lístky za 50 Sk a nasedli do osobáčku směr Horná Štubňa. Zasněžené vrcholky okolních Fater varují, že modrooblohové jaro je jen tady dole v nížině. U mých spoluturistů to vyvolává vzpomínky na jejich dávné cesty, jednak po Fatrách ("támhle jsme šli před dvěma lety, ale to bylo na podzim"), jednak na to, kde koho překvapil sníh. V Hornej Štubni jsme přesedli do motoráčku. Trati se tu podivně kroutí, takže na kolej, která byla vidět asi 50 m přes pole a jistě by nebyl problém tam udělat spojku, jsme najížděli asi kilometrovým okruhem, který byl navíc částečně v tunelu.

Na zastávce Sklené při Handlovej přistoupili Martin Hajnala řečený Jupi a jeho samička Helena. Do naší společnosti se tato dvojice dostala díky tomu, že Martin se mnou studoval meteorologii a nejednou byl s námi (já, Šuri, DanTe, Jarda Kovařík) na vandru. Dojeli sem už včera a celkem zbytečně se pokusili do Handlovej dostopovat.

Z nádraží v Handlovej jsme neutíkali okamžitě do hor, alébrž jsme se rozvalili na lavičkách a začali snídat a svačit. Naproti nádraží je jakýsi mohutný podivný průmyslový podnik a všichni oprašovali své znalosti z vlastivědy, co že se tady vlastně těží. Nakonec jsme dospěli k tomu, že onou surovinou je uhlí (v nádraží stojí dva štrúdly uhelných vagónů), přesto to Šuri šel okouknout. Vrátil se po chvíli a v ruce držel bílou hornickou helmu, kterou našel pár kroků za bránou vlečky. Přestože mu moc slušela, nechal ji nakonec na sloupku na plotě.

Po pěšince jsme se posunuli do města. Někteří ještě dokupují potraviny. Co koupit nanukáč? Plác! To jsem se praštil do čela, protože jsem si uvědomil, že nemám lžíci, což na akci, kde se jí z kolektivního ešusu znamená, že zemřu hlady. V zápětí můj posunek a komentář opakuje Šuri. Naštěstí je sobota dopoledne v obchoďáku na náměstí lžíce mají. Jinak bych si ji musel vyřezat. Snědli jsme nanukáč, načepovali vodu v hospodě a vydali se dolů do města (kostel, hvězdárenská kopule na kulturáku), kde začíná zelená turistická značka.

Vzhledem k velikonočnímu termínu výpravy je zde málo pomlázek. Jednu si koupil Pavlíček v obchoďáku na náměstí, druhou jsem upletl já z napůl uschlých proutku skácené smuteční vrby. V okrajově čtvrti jsme potkali "skleník" z PET lahví, zajímavý nápad. Vedro jak k zalknutí, stoupáme k lesu.

V poledne jsme došli na odbočka na Malý Grič. Vrcholová skupina ve složení: Pelanti, Martin a Helena, Pavlíček vyrazila bez batohů na vrchol, ostatní si dali veget dole. Je tu studánka, chata s houpačkami, spousta lidí na druhém konci louky. V krpálu směrem od Malého Griče se objevují postupně dva trabanty, není nám jasné odkud, plné malých i velkých slovenských přírodomilů. Šuri chtěl zavěsit Pavlův batoh na větev, ale majitel se už vrací a tak od nápadu rychle upustil. Při další chůzi jsme na pár desítek metrů zabočili z necesty do mlází a hráli si na dobytí divočiny, než jsme se vrátili na cestu. Turistické rozcestníky zde dělají z plastu, což vede bohužel k tomu, že jich je polovina uražených. Na Vrcholu Velkého Griče je krásná vyhlídka na Handlovou a okolí, východní obzor tvoří tři postupně stále zamlženější hřebeny hor. Kromě nás tu jsou dvě až tři party Slováků, jedni sedí u ohýnku.

Roztaženi do mnoha skupin postupujeme dále po červené. Brzy začínají první kaluže sněhu od zimy. Sníh je tvrdý a přitom mokrý a pochopitelně se drží jen na zastíněných severních úbočích. Odpočívaje na kameni u cesty prohodil jsem pár slov s protijdoucí partou lidí. Koukali na moje boty a divili se, že jdeme až na Vtáčnik kde je "až metr sněhu". A skutečně. S každým dalším nadmořským metrem je zem víc a víc bílá a míň a míň hnědá. Po pravé straně od cesty se objevil podivný zlom v terénu. Vypadalo to, jakoby se nejméně sto metrů dlouhý kus krajiny sesedl o dva metry. Podle stromů to bylo už před mnoha desetiletími. Na Bielem Kameň-u je opravdu sníh, jaké to blaho pro mé Prestige a Vláďovy polobotky. Je ho asi dvacet čísel a holá zem je jen v metrových kruzích okolo stromů. Některá místa na sněhu se propadnou, jiná ne, ale není jednoznačné, zda je lepší sníh tmavší nebo světlejší. Eskymáci by to možná věděli.

Na kraji skály se nám otevřel druhý nádherný výhled. Zdejší hory jsou z jedné strany pozvolné a pak prudce zalomené. A právě z tohoto zlomu koukáme dolů. Sto metrů pod námi je hustý les opadaných buků. Jejich šedé zkroucené větve se navzájem proplétají. Něco mi to připomíná. Šuri říká, že má ve foťáku posledních 7 snímků, před námi jsou ještě dva dny cesty. Už to mám: Buky vypadající jako neurony. Řeknu to nahlas a ostatní můj dojem potvrzují.

Protože hodina se připozdívá byla nastolena otázka spánku Dan Tůma horuje pro jakousi trosku budovy, kterou viděl několik set metrů před Bielym Kameňem. Samotná vyhlídka na které stojíme by taky nebyla k zahození, například ten východ slunce. Ale sníh je slezlý jen v úzkém (20m) pásu u hrany skály kam ráno svítí slunce a tento prostor je relativně plný odpadků (papírky, láhev). A tak jdeme dál. Klesli jsme pod čáru sněhu a po několika hvězdicovitých průzkumech tvoříme tábořiště na plošince se starým geologickým vrtem. Do tmy bylo vztyčeno pět Gemm a jeden stan for Mr.Pavlíček. Dřeva je všude dost, ohýnek plápolá a buřty se opékají. Hvězdy jaké svítí tady, mimo civilizaci, jsem už dlouho neviděl. Ve 21:22 přeletěla stanice Alfa a taky jsem ukázal velmi jasné Iridium. Padají Lyridy. V takové noci nelze zalézt do stanu a tak jsem se rozhodl spát venku. Noc byla bez rosy.

Neděle

Zdejší hory jsou velmi suché. Po snídani už mám málo vody a ostatní jsou na tom podobně, ale podle Pavla bude pramen. Ne však po dvou kilometrech, jak se zdálo, ale až po osmi Cesta přes Jarabú skalu, Hrebienky a Tri chotáre byla velmi žíznivá, cucat sníh nemá cenu. Martin Hajnala rozvíjí teorii, že když je žízeň, má se alespoň něco cucat, třeba oblázek. A tak nám nabízí cucavé bonbóny, po kterých je žízeň v dopoledním slunci ještě silnější. Roztaháni do několika skupin konečně dorážíme k pramenu potoka. Pijeme, plníme lahve a někteří si i (níže po proudu) čistí zuby. "Už jsme za vodou." pronesla při té příležitosti Petra. Pokusili jsme se pak najít další ustálená spojení, kde se vyskytuje tato životodárná tekutina, ale našli jsme jen dvě: "tichá voda břehy mele" a "to byla voda na jeho mlýn".

Krajina cestou na Vtáčnik měla zvláštní barevné ladění. Nezelené řekl bych. Vlastně chybí spousta barev. Celé je to v šedé, bílé a modré - kmeny buků, sníh, obloha. Vyškrabali jsme se na vrcholovou kupu hory Vtáčnik. Do krajiny tu kouká kříž. Obědváme na skalce, která má z boku cedulku o tom, že zde odpočívá duše trempského romantika. Kromě běžných turistických značek z vrcholku zde ukazují šipka k vodě, velmi užitečná věc. Naučná cedule o vypráví o zdejším (ne)zdravém životním prostředí. Díky těžbě dole v údolí obsahuje zdejší prach spoustu těžkých kovů a tak zdánlivě čistá příroda není v některých ohledech o nic lepší než město. Padl zajímavý návrh přespat tady, na místě dalekého rozhledu, ale bylo by to daleko na vlak, pročež jsme zvolili sedlo před vrchem Buchlov. Když jsme se dostatečně naleželi, naslunili, najedli a napovídali anekdot, vyrazili jsme dál. Vzdalujeme se od nejvyššího bodu cesty. Vtáčnik z téhle strany vypadá jako mírný hřbet, ale jeho východní strana prudce končí. U jednoho z mezivrcholků jsme se fotili na skalách. Přejít ze sněhu na kameny může být zrádné, pod kamenem může být odtátá dutina a turista se zaboří až po pás (názorně předvedl Pavel P.). Špičkou zkoušeje každý krok jsem vešel na čedič. Líbě jdoucí v mých šlépějích se při posledním šlápnutí na sníh zabořila do půlky stehna (s krosnou, pochopitelně, což jistě její zážitek jen umocnilo).

Asi tři kilometry před sedlem měníme značku z červené na žlutou. Drobná pauza a už začínáme uvažovat o večeři a noclehu. Přesto stálo za to dojít do sedla pod Buchlovem. Spousta rovného trávníčku, studánka pár set metrů pod sedlem, ohniště a dřeva plný les.

Většina turistů ke sběru dřeva v posledních paprscích dne přistupuje laxně, myslím že nebýt mě a Dana Tůmy, tak jsme za dvě hodiny do sebe naráželi v nočním houští, nebo, což by bylo horší, šli spát (matfyzák je líný). Šuri vyndaval stan z batohu, když se tábořištěm začala linout podivná vůně. Načež řekl Šuri něco neslušného a začal ze své gemmy lovit: stan gemma, opatlaný od vaječného koňaku, spací pytel upatlaný od vaječného koňaku, spoustu dalších věcí, rovněž upatlaných od vaječného koňaku a nakonec prasklou láhev se zbytkem vaječného koňaku. Takhle to dopadá, když se zbytečně tahá sklo. Martin s Helenou si vařili na ohníčku ve svém dehtovém ešusu, většina sebou tahá plyn. Na nebi opět a stále ani mráček. Ve 21:45 opět přeletěla orbitální stanice Alfa a sem-tam padla nějaká Lyrida. Sýčkové z okolních lesů houkají. Oheň jsme táhli až přes půlnoc, třebaže nás zvolna ubývalo. Martin má tendenci vyprávět horory a Helena ho musí brzdit, aby se nebála. Vzpomínáme na komixy ABC-Special, tedy na to, co si všichni pamatujeme. Pak jde chvíli řeč o lidech, kteří jsou jiní než my - neumějí prý hledat v mapě a kdosi vyprávěl o dvacetileté dívce z Prahy, která jela poprvé v životě vlakem a nevěděla, jak si koupit lístek. Hvězdy na severovýchodním svahu vycházejí mezi stromy, tedy zdánlivě kousek pod linií horizontu. Vypadá to, jakoby tam někdo svítil baterkou. Což inspiruje Martina a ten vypráví příhodu jak jednou někde spal (sám) a najednou se na louce pod ním objevila dvě světýlka, která považoval za zaměřovače nějakých lovců / pytláků. Aby s nimi neměl problém, tiše se odplížil (20 minut hororového vyprávění). Pak zjistil, že to jsou světla velmi vzdálených komínů, kterých si předtím nevšiml. I takové jsou svízele spaní v terénu. Přesto jsem opět zvolil širák a v mém stanu spal Vláďa. Výsledek je tedy ten, že vleču tři dny stan, aniž bych ho osobně použil. Měsíc vyšel v jednu hodinu.


Pondělí

Probouzíme se zvolna do modrého rána. Kopec na severovýchodě je mnohem blíž, než se včera v noci zdálo, hvězdy vycházející pod obzorem byly vlastně už těsně pod korunami stromů. Odcházíme v deset hodin, kdy zespoda dorážejí různé výpravy (rodinka, pán na kole). Turistická značka vede úzkou skalní škvírou. Je zde naučná stezka, ale mělo by se to jmenovat spíš naučná stezka odvahy. Komusi přede mnou se z batohu uvolnila láhev a tato prolétla kolem mě. Kdyby ji další turista za mnou nezachytil, buď by se dole roztříštila o skálu, nebo o hlavu jiného turisty - je tu na divočinu dost narváno. Touhle škvírou jsme vystoupali prudkou stranu dalšího hřbetu a je zde rozhled do daleka., zvláště na elektrárnu a údolí Nitry. Martin s Helenou se zkoušejí z názvů kytiček, a to i latinsky, jeden z nich z toho bude dělat zkoušku.

Když cesta nabrala klesání, zarazil se kdosi: Moment, kde je žlutá značka? Skutečně, málem jsme jí ztratili a právě jsme začali sestupovat do jiného údolí. Díky hledání značky (odbočila nenápadně do husté smrčiny) jsme se rozpadli na skupinky a na pět minut pomalé chůze vzdálený vrch Žarnov jsme došli jen tři, já, Pavel P. a jeho Zuzka. Zbytek výpravy už klesal správným směrem. Škoda, bylo to hezké místo na oběd. Byl tam rozhled do tří stran a podle teplých skal vyletující hejna (roje?) otakárků. (Pravda, taky hejna slovenských výletníků.)

Sešli jsme několik set výškových metrů, během nich se otevřelo ještě několik úchvatných výhledů na údolí Nitry s dominantou elektrárny. Obědvali jsme na kládách v místě kde cesta a žlutá značka křížily potok. Jelikož konec přestávky byl vyhlášen stylem "okamžitý odchod" a žlutá značka za potokem uhýbala z široké cesty do lesa, došlo postupně k rozdělení ne až čtyři skupiny (některé pouze jednočlověčí - Líba a Pavel). Skupina ve které jsem byl já značku spolehlivě opustila a zamířila podle potoka. Bohužel se k nám rychle přidal Pavel P. Pochody terénem jsou jeho specialitou a tak se nezadržitelně ujal vedení a ostatní hnali za ním jak ovce. Na pozoruhodnosti (rosnička, užovka, kytky) kašle. Jestli je na druhé straně potoka cesta nebo ne ho nezajímá. Zuzka se poškrábala o trní, ale náplast si lepí téměř v běhu, aby nám Pavel neutek. Když křížíme dráty vysokého napětí, chci se podívat na mapu, kde asi jsme. Dostávám geniální odpověď: "Dráty na slovenskejch mapách nejsou." (pochopitelně kecá, jsou tam). Po dvou kilometrech se vynořujeme na pastvině, na druhé straně je statek, silnice, auta, prostě civilizace. Včetně skládky v příkopu. Po dalších dvou kilometrech se setkáváme se zbytkem výpravy, který se na žluté značce na rozdíl od nás udržel.

Železnice, ke které míříme, je až daleko v nížině. Do další vesnice je to jen tři kilometry, přesto nám cesta trvá přes hodinu. Jarní slunce zde dole má už značnou sílu, bundy putují do batohů. Voda už zase dochází. V obci Osľany jsme na křižovatce zvažovali možnost jít někam do hospody. Kupodivu jsme nešli, snad že je takové teplo a hospoda je několik set metrů bokem, nebo že se Pavel třese na zdejší nádraží ("U nádraží musí bejt taky hospoda.")

Martin s Helenou našli na silnici zajímavou hračku, kterou rozhodně nikdo z nás ve svém dětství nevlastnil: gumový mobil. Když se zmáčkne, píská. Jsem zvědav, kdo ho dostane na Mikulášské. Cesta k nádraží vede kolem nefalšovaného originálního cikánského domku. Snědá domorodčata vykukují ze dveří, zatímco matriarcha rodu věší na dvorku připomínajícím smetiště křiklavě barevné prádlo. Myslím, že chodit tudy denně na vlak bych se bál.

Na zastávce Osľany máme ještě přes hodinu času (málo však na to, aby se ještě vyrazilo do hospody ve vesnici, už další 2 km za námi). Usadili jsme se ve stínu strážního domku, protože nám bylo stále teplo a protože to byl jediný použitelný stín široko daleko. Veget spojený s konzumací zbytků zásob nemohla narušit ani skutečnost, že z domku na trávník vede fungující trativod (nemá nic společného s železniční tratí). Zakoupili jsme si jízdenky zpět do Vrútek. O zastávku později nastoupila patra Slováků, se kterou jsme si povídali dnes před polednem na vyhlídce, jedou jen do Nováků, tam je ta úchvatná elektrárna. A taky doly, podle mapy se zde měnilo umístění obcí, tratě i toku řeky. Motoráčkem jsme objeli hory, které jsme tři dny přecházeli. Koukali jsme se z okýnek na kopce po kterých se nám tak hezky šlo. Při průjezdu Handlovou jsme se zkontrolovali, zda je "Šuriho" helma stále na sloupku. Byla tam. Zbytek cesty je už jen otočenou posloupností cesty sem. Se dvěma přestupy jsme dojeli do Vrútek.

Ve Vrútkách jsme hledali podnik, kdy bychom mohli utratit přebytečné Sk za nějaké dobré jídlo. V několika vrúteckých restauracích se tak odehrála zhruba tato scénka: Do podniku se vešla čtveřice mírně špinavých lidí s velikými batohy. Rozhlédli se kolem sebe a pokrčili rameny. Pak někdo vyšel ven a vzápětí další skupina doplnila počet hostů na deset. A zase se rozhlíželi, snažíce se dle tónu světel a oblečení personálu odhadnout cenovou skupinu. Pak vůdce položil člověku za barem či nálevním pultem otázku stran teplého jídla. Po záporné odpovědi se skupina zase vytratila. Když už nás lidé na pěší zóně začali lidé posílat do podniků kde už jsme byli, začali jsme se ptát na pizzerii. A našli jsme. Seděli jsme u dřevěných stolů ve dvorku, krmili se pizzou a zvolna se stmívalo a zatahovalo. Tři modrooblohové dny skončily. Světla na protějším paneláku se rozsvěcela. Na balkóně nad námi štěkal vlčák.

Rozptýleni do několika kupé po vagóně chystali jsme se k noční jízdě domů. Vláďa sídlil vpravo úplně nahoře v celomatfyzáckém kupé a nezdálo se mu uchycení madla, které na boku lůžka zdánlivě zabraňuje, aby spáč při rozjezdu či brždění vlaku spadl na podlahu. Oddělal madlo, nožem, který mu Dan ochotně podal, přitáhl šroubky k posteli a chtěl madlo zase zasadit zpět. Ale madlo se nějak zkroutilo, ne a ne se vejít do své původní polohy. Nůž už byl naštěstí pryč, když Vláďa stupňoval násilí. Udeřil do držadla, sklouzla mu ruka a dlaní narazil na ostrý okraj úchytu. Řekl sprosté slovo a začal krvácet. Než mu byla poskytnuta první pomoc (a vzhledem k chaosu v kupé se spoustou ložního prádla a kupou batohů na podlaze to chvíli trvalo) krvácel chvíli do dlaně a pak začervenil prakticky všechno čeho se dotkl. Pár kapek sklouzlo na prostěradlo. "Až bude někdo po nás uklízet, může si myslet, že na Vláďově lehátku někdo zažil divokou svatební noc." komentoval stav věci DanTe.

Pak už jen státní hranice a ráno pracovního dne.

Podle stručných poznámek zapsal po půlroce Honza Mocek.

Osobní nástroje