V Břeclavi na náměstí hledáme kudy dál.	Kostel v Břeclavi.	Břeclav.
Tězba ropy v Rakousku.	Pumpa v detailu.	V kostele na Mariánce.
To se zase jednou Pán Bůh postaral. Venku lilo a tak nám laskaví mniši nabídli přístřeší v klášteře. Dokonce máme i takovouhle krásnou koupelnu.	V pokoji je i křeslo a televize...	Kaplička v údolí v Mariánce a pod ní svatý pramen.
Každý kámen představuje dík za vyslyšenou modlitbu.	Pohled z parku na kostel.	Klášter.
Po cestě se nám otevírá pohled na Děvín.	A už jsme u Děvína.	Tam, kde se vlévá Morava do Dunaje.
Děvín se nad soutokem tyčí opravdu mohutně.	Jiný pohled na soutok. Ten tenký "potok" vpravo je Morava.	Bratislavský most.
Projíždíme přímo pod Bratislavským hradem.	Na Dunaji...	Naše cesta vede po cyklostezce po hrázi vodního díla Gabčíkovo. 40km po rovině pořád podle vody.
Jestli nechceš bejt placatej, tak uhybej. Mně to nebrzdí!	Hloubka v této části je maximálně 2-3 metry, z vody vykukují zatopené stromy a ostrůvky trávy.
	Nastal čas na oběd.	A vyrážíme zase dál.
Cyklostezka vede přes trajekt na druhý břeh.	Přijíždí autobus mírně podnapilých anarchistů, kteří se ženou k trajektu.	Už se blížíme ke břehu.
Díky silnému větru v zádech jedeme skoro 40km/h.	A už jsme u hráze. Vlny jako na moři.	Silnice přes hráz.
Györ
Tak copak si dáme... Á tohodle krásnýho melounka.
		Nádraží.
	V Maďarsku roste divoce konopí. Ve větším než malém množství.	A takhle vypadá maďarský venkov.
Blíží se večer a hledáme místo na spaní. Zabočujem na pastvinu se studnami pro napájení dobytka.		Jako kočovní pastevci...
		Pápa.
	Venkovská zvonička.	Hrad v Süney.
	V Maďarsku mají reklamu na UNIX na každém rohu.	Krajina kolem Balatonu se začíná pomalu zvedat.
Chladný meloun v horkém odpoledni osvěží.	Bažiny v okolí Zalakomáru.
	Snídanička před obchodem.	Po cestě potkáváme osamělého čápa...
		Kousek za chorvatskými hranicemi projíždíme vesnicí Sv. Jiří, kde probíhá slavnost přijetí nového kněze.
	Hory kolem Varaždinu.	Po překonání 15% stoupání se nám naskýtá nádherný pohled do údolí.
15% Honza nedal.	Když člověk sjíždí dolů, tak se na to líp kouká.	Jaká to úleva, když člověk najde v pustém lese záchod...
Sjíždíme z hor směrem k Záhřebu.	Novo Mesto ve Slovinsku.	Hory za Novym Mestem.
Mezi horami se klikatí železnice.		Když jsme vyšplhali nahoru, otevřel se nám pohled do dalšího údolí.
Ty hory v dálce nás teprve čekají.	Prudký sjezd dolů.	A zase do kopce...
Na odpočívadle zastavují turisté a krmí svého pejska.	Už se schyluje k večeru.	Téměř za tmy dorážíme k sladkovodnímu jezeru Lokve.
Lokve.	Ranní probuzení.
		Překonáváme poslední hřeben za Lokve, krajina mění ráz a otevírá se nám pohled na moře.
	Jako v Alpách.	Z 880 metrů klesáme až k moři.
Kaňon řeky Rijeky.	Silnice zatesaná do skály ve stěně kaňonu.	Ve Rijece nastupujem na trajekt jedoucí na jih.
		Historie církve na dveřích od kostela ve Rijece.
V podpalubí trajektu.
To je naše místo na spaní.	Na palubě to žije, čundráci si hledají svá místa.	Rozloučení s Rijekou.
Západ slunce nad doky.
	Odplouváme.
		S rozbřeskem dorážíme do Splitu.
		Blížíme se k ostrovu Korčula.
		V přístavu potkáváme druhý trajekt Marko Polo.
	Tady je naše konečná stanice.
Německý harleyář.
		Místní kostel je nádherný.
		Humor okamžiku.
		V úetsech u moře žije spousta krabů.
	Druhý den odplouváme na další ostrov.	Orebič.
		Z Orebiče přejíždíme přes hory na druhou stranu ostrova.
Kolem silnice rostou divoce opuncie.	Stoupání je nekonečné...	Středem ostrova vede krásné údolí.
		Domy zdobí magnólie.
Západ slunce v Trpanji.
		Lůžková úprava.
Moře je plné ježků.	U břehu žijí sasanky.	Nápis na kostele.
Lesní požáry v Medjugorii.
Medjugorie.	Na bohoslužbě
Zbytky vyhlazené vesnice. Takových Lidic je tu nepočítaně.	Dům kultury.	Pomník obětem války.
	Rozstřílený srbský kostel.
Ze zarostlých zbytků vesnice vyčuhuje pomníček.
o cestě potkáváme divoké fíkovníky.	Fíky jsou již zralé.
Prastará sekvoj.
Turecká nákladní loď přijíždí do přístavu v Dubrovníku.	Zámořská dopravní loď.
Ten jeřáb vedle lodi je vyloženě trapný.	Polski fiat.
	Místní domy jsou obklopeny krásnými zahradami.
Staré město v Dubrovníku bylo za války téměř celé zničeno. Dnes je již nádherně opraveno.