Buddhismus v kostce (doslova v ořechové skořápce): Čtyři pečeti Dharmy

///Buddhism in a Nutshell: The Four Seals of Dharma

By

   „Buddhismus se vyznačuje čtyřmi charakteristikami, nebo ‘pečeťmi’/’znaky’ (-$seals$; nadále budu používat podle uvážení tyto termíny střídavě - pozn. překladatele). Nalézají-li se všechny tyto čtyři znaky/pečeti ve stezce nebo filosofii, dá se tato považovat za Buddhovu stezku.“

///"Buddhism is distinguished by four characteristics, or 'seals.' If all these four seals are found in a path or a philosophy, it can be considered the path of the Buddha."


   Lidé se mě často ptají: „Co je Buddhismus v kostce? Nebo se ptají, „Co je specifickým náhledem nebo filosofií Buddhismu?“

///People often ask me: “What is Buddhism in a nutshell?” Or they ask, “What is the particular view or philosophy of Buddhism?”

   Bohužel na Západě se zdá, že Buddhismus zakotvil v náboženské sekci, nebo dokonce ve svépomocné nebo sebezdokonalující sekci, a jasně je v trendy meditační sekci. Rád bych prozkoumal populární definici buddhistické meditace.

///Unfortunately, in the West Buddhism seems to have landed in the religious department, even in the self-help or self-improvement department, and clearly it’s in the trendy meditation department. I would like to challenge the popular definition of Buddhist meditation.

   Mnoho lidí si myslí, že meditace má něco do činění s relaxací, s pozorováním východu/západu slunce nebo pozorováním vln na pláži. Na mysl přicházejí okouzlující fráze jako „nechat věci být/odpoutat se“ a „být bez starosti“. Z buddhistického úhlu pohledu je meditace o něco více než toto.

///Many people think meditation has something to do with relaxation, with watching the sunset or watching the waves at the beach. Charming phrases like “letting go” and “being carefree” come to mind. From a Buddhist point of view, meditation is slightly more than that.

   Především si myslím, že potřebujeme hovořit o pravém kontextu (=souvislosti) buddhistické meditace. To se uvádí jako náhled, meditace a jednání; tyto, vzaty dohromady, představují docela obratný/šikovný způsob chápání stezky. Ikdyž možná nepoužíváme takovéto výrazy v každodenním životě, zamyslíme-li se nad tím, vždy jednáme vzhledem (-$according to$) k určitému náhledu, meditaci a jednání. Například chceme-li si koupit auto, vybereme si to, která považujeme za nejlepší, nejspolehlivější a tak dále. Takže „náhled“ v tomto případě je idea nebo přesvědčení, kterou máme, tj., že to je dobré auto. „Meditace“ je pak kontemplování a přijetí té myšlenky, a „jednání“ je skutečná koupě auta, jeho řízení a používání. Tento proces není nutně něčím buddhistickým; je to něco, co děláme pořád. Nemusíte to nazývat náhledem, meditací a jednáním. Můžete o tom přemýšlet jako o „ideji“, „navykání si/zvykání si“ a „pořizování“.

///First, I think we need to talk about the real context of Buddhist meditation. This is referred to as the view, meditation and action; taken together, these constitute quite a skillful way of understanding the path. Even though we may not use such expressions in everyday life, if we think about it, we always act according to a certain view, meditation and action. For instance, if we want to buy a car, we choose the one we think is the best, most reliable and so on. So the “view,” in this case, is the idea or belief that we have, that is, that the car is a good one. Then the “meditation” is contemplating and getting used to the idea, and the “action” is actually buying the car, driving it and using it. This process is not necessarily something Buddhist; it’s something we’re doing all the time. You don’t have to call it view, meditation and action. You can think of it as “idea,” “getting used to,” and “obtaining.”

   Takže co je specifický náhled, na který si Buddhisté snaží zvyknout? Buddhismus se vyznačuje čtyřmi charakteristikami, nebo „pečeťmi“/„znaky“. Ve skutečnosti, nacházejí-li se ve stezce nebo filosofii všechny čtyři tyto znaky, nezáleží na tom, zda ji nazýváte buddhistickou, nebo ne. Můžete ji nazývat, jak se vám zlíbí; slova „buddhistický“ nebo „Buddhismus“ nejsou důležitá. Zásadní je, že pokud tato stezka obsahuje čtyři znaky, může být považována za stezku Buddhy.

///So what is the particular view that Buddhists try to get used to? Buddhism is distinguished by four characteristics, or “seals.” Actually, if all these four seals are found in a path or a philosophy, it doesn’t matter whether you call it Buddhist or not. You can call it what you like; the words “Buddhist” or “Buddhism” are not important. The point is that if this path contains these four seals, it can be considered the path of the Buddha.

   Proto se tyto čtyři charakteristiky nazývají „Čtyři pečeti/znaky Dharmy“. Jsou to:

·        Všechny složené věci jsou nestálé.

·        Všechny emoce jsou bolestivé. To je něco, o čem hovoří pouze Buddhisté. Mnoho náboženství uctívá třeba lásku oslavováním a písněmi. Buddhisté si myslí,“Toto všechno je utrpením.“

(pozn. překladatele: Termín „emoce“ je trochu nešťastný překlad sanskrtského termínu „kléša“, o který ze přesně jde – spíše než „emoci“ znamená „emoci povstalou z nevědomosti“, „nevědomou emoci“ nebo asi nejpřesněji “emocionální závoj“.)

·        Všechny fenomény (=jevy) jsou prázdné; jsou bez inherentní (=základní, podstatné; vzhledem ke kontextu též nezávislé-pozn. překl.) existence (nemají vlastní nezávislou existenci). Toto je ve skutečnosti nejzazší náhled Buddhismu; ostatní tři se zakládají na této třetí pečeti.

·        Čtvrtou pečetí je, že Nirvána je za extrémy/vymyká se extrémům.

 

///Therefore, these four characteristics are called “the Four Seals of Dharma.” They are:

///All compounded things are impermanent.

///All emotions are painful. This is something that only Buddhists would talk about. Many religions worship things like love with celebration and songs. Buddhists think, “This is all suffering.”

///All phenomena are empty; they are without inherent existence. This is actually the ultimate view of Buddhism; the other three are grounded on this third seal.

///The fourth seal is that nirvana is beyond extremes.

   Bez těchto čtyř pečetí/znaků by se buddhistická stezka stala teistickým, náboženským dogmatem, a její celý účel by přišel vniveč. Na druhé straně by vám nějaký surfař mohl dávat tipy, jak sedět na pláži a pozorovat východ nebo západ slunce: Pokud to, co říká, obsahuje všechny tyto čtyři znaky, byl by to Buddhismus. Tibeťanům, Číňanům a Japoncům by se to možná nemuselo líbit, ale vyučovat se nemusí pouze „tradiční“ formou. Čtyři pečeti/znaky jsou docela navzájem související, jak uvidíte.

///Without these four seals, the Buddhist path would become theistic, religious dogma, and its whole purpose would be lost. On the other hand, you could have a surfer giving you teachings on how to sit on a beach watching a sunset: if what he says contains all these four seals, it would be Buddhism. The Tibetans, the Chinese, or the Japanese might not like it, but teaching doesn’t have to be in a “traditional” form. The four seals are quite interrelated, as you will see.


První pečeť/znak:
Všechny složené věci jsou nestálé.

///The First Seal:
All Compounded Things are Impermanent


   Každý jev, na který můžeme pomyslet, je nestálý, a proto se naň vztahuje nestálost. Určité aspekty nestálosti, jako je změna počasí, můžeme akceptovat (=přijmout) snadno, ale existují stejně tak zjevné věci, které neakceptujeme.

///Every phenomenon we can think of is compounded, and therefore subject to impermanence. Certain aspects of impermanence, like the changing of the weather, we can accept easily, but there are equally obvious things that we don’t accept.

   Například naše tělo je zjevně nestálé a každým dnem stárne, a přesto je toto něčím, co nechceme akceptovat. Určité populární časopisy, které nadnášejí mládí a kráse, využívají tohoto postoje. V rámci náhledu, meditace a jednání, jejich čtenáři by mohli mít názor, že nezestárnou nebo přemýšlet o tom, jak uniknout procesu stárnutí. Kontemplují o tomto náhledu stálosti, a jejich následné jednání je chodit do fitness center a podstupovat plastickou chirurgii a všechny druhy jiných potíží.

///For instance, our body is visibly impermanent and getting older every day, and yet this is something we don’t want to accept. Certain popular magazines that cater to youth and beauty exploit this attitude. In terms of view, meditation and action, their readers might have a view—thinking in terms of not aging or escaping the aging process somehow. They contemplate this view of permanence, and their consequent action is to go to fitness centers and undergo plastic surgery and all sorts of other hassles.

   Osvícené bytosti by toto považovaly za směšné a založené na špatném náhledu. Pokud jde o tyto různé aspekty nestálosti, stárnutí a umírání, změnu počasí, atd., mají Buddhisté jednoduché sdělení/tvrzení, jmenovitě tuto první pečeť: fenomény (=jevy) jsou nestálé, protože jsou složené. Všechno, co je složené, se dříve či později rozpadne.

///Enlightened beings would think that this is ridiculous and based on a wrong view. Regarding these different aspects of impermanence, getting old and dying, the changing of the weather, etc., Buddhists have a single statement, namely this first seal: phenomena are impermanent because they are compounded. Anything that is assembled will, sooner or later, come apart.

   Když říkáme „složené“, zahrnuje to dimenze prostoru a času. Čas je složený, a proto je nestálý: bez minulosti a budoucnosti není ničeho, jako je přítomnost. Kdyby přítomný okamžik byl stálý, nebylo by žádné budoucnosti, protože by stále byla přítomnost. Každý čin, který děláte – řekněme zasazování kytky nebo zpěv písně – má počátek, prostředek a konec. Kdyby při zpívání písně chyběl počátek, prostředek nebo konec, nebylo by ničeho jako je zpěv písně, že? To znamená, že zpěv písně je něco složeného.

///When we say “compounded,” that includes the dimensions of space and time. Time is compounded and therefore impermanent: without the past and future, there is no such thing as the present. If the present moment were permanent, there would be no future, since the present would always be there. Every act you do—let’s say, plant a flower or sing a song—has a beginning, a middle and an end. If, in the singing of a song, the beginning, middle or end were missing, there would be no such thing as singing a song, would there? That means that singing a song is something compounded.

   „A co (má být)?“, zeptáme se. „Proč bychom se tím měli obtěžovat? Co je na tom tak velkého? Má to začátek, prostředek a konec – a co?“ Není to tak, že Buddhisti mají opravdu starost o začátky, prostředky a konce, to není ten problém. Ten problém je, že když je tu složenost a nestálost, jak tomu je v dočasných a materiálních věcech, je tu nejistota a bolest.

///“So what?” we ask. “Why should we bother about that? What’s the big deal? It has a beginning, middle, and end—so what?” It’s not that Buddhists are really worried about beginnings, middles or ends; that’s not the problem. The problem is that when there is composition and impermanence, as there is with temporal and material things, there is uncertainty and pain.

   Někteří lidé si myslí, že Buddhisté jsou pesimističtí, neustále hovořící o smrti, nestálosti a stárnutí. Ale to není nutně pravda. Nestálost je úlevou! Nemám dnes BMW a díky nestálosti tohoto faktu ho mohu mít zítra. Nebýt nestálosti, jsem zachycen ve stavu (-$stuck with$) v nevlastnictví BMW, a nikdy žádné nemohu mít. Mohl bych se dnes cítit hrozně deprimovaný a, díky nestálosti, bych se mohl cítit skvěle zítra. Nestálost není nutně špatnou zprávou; záleží to na způsobu, jakým ji chápete. Ikdyž dnes vaše BMW poškrábe vandal, nebo váš nejlepší přítel vás nechá na holičkách, máte-li náhled nestálosti, nebudete tak ustaraní (-$worried$).

///Some people think that Buddhists are pessimistic, always talking about death, impermanence and aging. But that is not necessarily true. Impermanence is a relief! I don’t have a BMW today and it is thanks to the impermanence of that fact that I might have one tomorrow. Without impermanence, I am stuck with the non-possession of a BMW, and I can never have one. I might feel severely depressed today and, thanks to impermanence, I might feel great tomorrow. Impermanence is not necessarily bad news; it depends on the way you understand it. Even if today your BMW gets scratched by a vandal, or your best friend lets you down, if you have a view of impermanence, you won’t be so worried.

   Když neuznáme, že všechny složené věci jsou nestálé, vyvstává klam. Ale když si uvědomíme tuto pravdu, hluboce uvnitř a ne jen intelektuálně, to je, co nazýváme vysvobození: únik z této jednobodové, úzkoprsé víry ve stálost. Všechno, ať se vám to líbí, nebo ne – i stezka, vzácná buddhistická stezka – je složené. Má to začátek, má to prostředek a má to konec.

///Delusion arises when we don’t acknowledge that all compounded things are impermanent. But when we realize this truth, deep down and not just intellectually, that’s what we call liberation: release from this one-pointed, narrow-minded belief in permanence. Everything, whether you like it or not—even the path, the precious Buddhist path—is compounded. It has a beginning, it has a middle and it has an end.

   Když pochopíte, že „všechny složené věci jsou nestálé,“ jste připraveni přijmout zkušenost ztráty. Protože všechno je nestálé, dá se to očekávat.

///When you understand that “all compounded things are impermanent,” you are prepared to accept the experience of loss. Since everything is impermanent, this is to be expected.

Druhá/ý pečeť/znak:
Všechny emoce jsou bolestivé

///The Second Seal:
All Emotions are Painful


   Tibetské slovo pro emoci v tomto kontextu je zagčhe, což znamená „kontaminovaný“ nebo „poskvrněný“, ve smyslu, že je proniknut zmatkem nebo dualitou.

///The Tibetan word for emotion in this context is zagche, which means “contaminated” or “stained,” in the sense of being permeated by confusion or duality.

   Určité emoce, jako je agrese nebo závist, přirozeně považujeme za bolestivé. Ale co láska a náklonnost, laskavost a oddanost, tyto pěkné a pozitivní emoce? Nemyslíme o nich jakožto o bolestivých, nicméně obsahují dualitu, a to znamená, že nakonec jsou zdrojem bolesti.

///Certain emotions, such as aggression or jealousy, we naturally regard as pain. But what about love and affection, kindness and devotion, those nice, light and lovely emotions? We don’t think of them as painful; nevertheless, they imply duality, and this means that, in the end, they are a source of pain.

   Dualistická mysl zahrnuje téměř každou myšlenku, kterou máme. Proč je toto bolestivé? Protože je to pochybené (-$mistaken$). Každá dualistická mysl je pochybená mysl, mysl, která nechápe přirozenou podstatu věcí. Takže jak rozumět dualitě? Je to subjekt a objekt: my sami na jedné straně, a naše zkušenost na druhé. Tento druh dualistického vnímání je pochybený, jak můžeme vidět v případě různých osob vnímajících tentýž objekt různými způsoby. Muž si může myslet, že nějaká žena je krásná, a to je jeho pravda. Ale kdyby to byl nějaký druh absolutní, nezávislé pravdy, pak by ji museli všichni ostatní také vidět jako nádhernou. Toto zjevně není pravda nezávislá na všem ostatním. Závisí to na vaší mysli, je to vaše vlastní projekce.

///The dualistic mind includes almost every thought we have. Why is this painful? Because it is mistaken. Every dualistic mind is a mistaken mind, a mind that doesn’t understand the nature of things. So how are we to understand duality? It is subject and object: ourselves on the one hand and our experience on the other. This kind of dualistic perception is mistaken, as we can see in the case of different persons perceiving the same object in different ways. A man might think a certain woman is beautiful and that is his truth. But if that were some kind of absolute, independent kind of truth, then everyone else also would have to see her as beautiful as well. Clearly, this is not a truth that is independent of everything else. It is dependent on your mind; it is your own projection.

   Dualistická mysl vytváří mnoho očekávání – mnoho nadějí, mnoho strachu. Kdekoliv je dualistická mysl, je naděje a strach. Naděje je dokonalá, systematizovaná bolest. Máme sklon si myslet, že naděje není bolestivá, ale ve skutečnosti je to velká bolest. Pokud jde o bolestivost strachu, není třeba to vysvětlovat.

///The dualistic mind creates a lot of expectations—a lot of hope, a lot of fear. Whenever there is a dualistic mind, there is hope and fear. Hope is perfect, systematized pain. We tend to think that hope is not painful, but actually it’s a big pain. As for the pain of fear, that’s not something we need to explain.

   Buddha řekl: „Pochopte utrpení.“ To je první Vznešená pravda. Mnoho z nás zaměňuje bolest za potěšení – potěšení, které máme nyní, je ve skutečnosti samotnou příčinou bolesti, kterou budeme zakoušet dříve nebo později. Jiný buddhistický způsob vysvětlení tohoto je říci, že když se velká bolest zmenší, nazýváme to potěšením. Toto nazýváme štěstí.

 ///The Buddha said, “Understand suffering.” That is the first Noble Truth. Many of us mistake pain for pleasure—the pleasure we now have is actually the very cause of the pain that we are going to get sooner or later. Another Buddhist way of explaining this is to say that when a big pain becomes smaller, we call it pleasure. That’s what we call happiness.

   Navíc emoce nemá nějaký druh inherentně (=podstatně) reálné existence. Když žízniví lidé vidí odraz vody, mají pocit úlevy: „Skvěle, tam je nějaká voda!“ ale jak se přibližují, odraz mizí. To je důležitým aspektem emoce: Emoce je něco, co nemá nezávislou existenci.

///Moreover, emotion does not have some kind of inherently real existence. When thirsty people see a mirage of water, they have a feeling of relief: “Great, there’s some water!” But as they get closer, the mirage disappears. That is an important aspect of emotion: emotion is something that does not have an independent existence.

   A proto Buddhisté dovozují, že všechny emoce jsou bolestivé. To proto, že jsou nestálé a dualistické, jsou nejisté a vždy doprovázené nadějemi a strachy. Ale nakonec nemají a nikdy neměly inherentně (=podstatně) existující přirozenost, takže, svým způsobem, za mnoho nestojí. Vše, co vytváříme skrze naše emoce, je nakonec zcela marné a bolestivé. To proto dělají Buddhisté meditaci šamatha (meditace klidu-pozn. překl.) a vipašjana (meditace vhledu-pozn. překl.) – toto pomáhá uvolnit sevření, ve kterém nás naše emoce mají, a obsese, které máme kvůli nim.

///This is why Buddhists conclude that all emotions are painful. It is because they are impermanent and dualistic that they are uncertain and always accompanied by hopes and fears. But ultimately, they don’t have, and never have had, an inherently existent nature, so, in a way, they are not worth much. Everything we create through our emotions is, in the end, completely futile and painful. This is why Buddhists do shamatha and vipashyana meditation—this helps to loosen the grip that our emotions have on us, and the obsessions we have because of them.

Otázka: Je soucit emocí?

   Lidé, jako jsme my, mají dualistický soucit, zatímco Buddhův soucit nezahrnuje subjekt a objekt. Z úhlu pohledu buddhy soucit nikdy nemůže zahrnovat subjekt a objekt. To se nazývá mahákaruna – velký soucit.

///Question: Is compassion an emotion?

///People like us have dualistic compassion, whereas the Buddha’s compassion does not involve subject and object. From a buddha’s point of view, compassion could never involve subject and object. This is what is called mahakaruna—great compassion.

   Mám obtíž akceptovat, že všechny emoce jsou bolestivé.

   Ok, chcete-li filosofičtější výraz, můžete upustit od slůvka „emoce“ a jednoduše říci, „Všechno, co je dualistické, je bolestivé.“ Ale já rád užívám slova „emoce“, protože nás provokuje.

///I’m having difficulty accepting that all emotions are pain.

///Okay, if you want a more philosophical expression, you can drop the word “emotion” and simply say, “All that is dualistic is pain.” But I like using the word “emotion” because it provokes us.

Není bolest nestálá?

   Ano! Víte-li to, jste v pořádku. To proto, že toto nevíme, procházíme mnoha těžkostmi, abychom vyřešili naše problémy. A to je druhý největší problém, který máme – snažíme se vyřešit naše problémy.

///Isn’t pain impermanent?

///Yeah! If you know this, then you’re all right. It’s because we don’t know this that we go through a lot of hassles trying to solve our problems. And that is the second biggest problem we have—trying to solve our problems.

Třetí pečeť/znak:
Všechny fenomény (=jevy) jsou prázdné; nemají inherentní existenci.

(Pozn. překl.: Termín „inherentní“ je obtížné přeložit. Vzhledem k významu bych se přikláněl k překladu „vlastní, nezávislá“ (existence). Tento význam odpovídá principu Dzogčhenu, že všechny vnímané fenomény nejsou ničím jiným, než projevem energie našeho vlastního prvotního stavu: např. v „Šesti verších vadžry“ se na začátku praví: „Přirozenost všech jevů je neduální.“)

The Third Seal:
All Phenomena are Empty; They Are Without Inherent Existence


   Když říkáme „všechny“, znamená to všechno, včetně Buddhy, osvícení a stezky. Buddhisté definují fenomén (=jev) jako něco s charakteristikou, a jako objekt, který je pojat/vnímán subjektem. Mít za to (-$To hold$), že objekt je něčím vnějším (-$external$), je nevědomost, a je to toto, co nám zabraňuje vidět pravdu o tom objektu.

///When we say “all,” that means everything, including the Buddha, enlightenment, and the path. Buddhists define a phenomenon as something with characteristics, and as an object that is conceived by a subject. To hold that an object is something external is ignorance, and it is this that prevents us from seeing the truth of that object.

   Pravda o fenoménu (=jevu) se nazývá šúnjatá, prázdnota, což znamená, že fenomén (=jev) nenese skutečně existující esenci nebo povahu. Když oklamaná osoba nebo subjekt něco vidí, viděný objekt je interpretován (=vyložen) coby něco skutečně existujícího. Nicméně, jak můžete vidět, existence připisovaná subjektem je chybným soudem. Takovýto soud se zakládá na různých podmínkách, které činí objekt jevit se pravdivým; toto nicméně není skutečným bytím objektu. Je to jako když vidíme odraz: není tam žádný skutečně existující objekt, ikdyž se to tak jeví. Prázdnotou měl Buddha na mysli, že věci skutečně neexistují tak, jak my mylně věříme, že existují, a že jsou skutečně prosty (doslova prázdny) chybně připisované existence.

///The truth of a phenomenon is called shunyata, emptiness, which implies that the phenomenon does not possess a truly existent essence or nature. When a deluded person or subject sees something, the object seen is interpreted as something really existent. However, as you can see, the existence imputed by the subject is a mistaken assumption. Such an assumption is based on the different conditions that make an object appear to be true; this, however, is not how the object really is. It’s like when we see a mirage: there is no truly existing object there, even though it appears that way. With emptiness, the Buddha meant that things do not truly exist as we mistakenly believe they do, and that they are really empty of that falsely imputed existence.

   To proto, že věří v to, co jsou ve skutečnosti jen zmatené projekce, cítící bytosti trpí. (A právě) jakožto protijed k tomuto Buddha učil Dharmu. Velmi zjednodušeně, když hovoříme o prázdnotě, máme na mysli, že způsob, kterým se věci jeví, není tím, jak se ve skutečnosti mají. Tak jako když jsem dříve hovořil o emocích, můžete vidět odraz a myslet si, že je to něco skutečného, ale když se dostanete blízko, odraz zmizí, jakkoliv reálný zpočátku snad vypadal.

///It is because they believe in what are really just confused projections that sentient beings suffer. It was as a remedy for this that the Buddha taught the Dharma. Put very simply, when we talk about emptiness, we mean that the way things appear is not the way they actually are. As I said before when speaking about emotions, you may see a mirage and think it is something real, but when you get close, the mirage disappears, however real it may have seemed to begin with.

   Prázdnota může být někdy zmiňována jako dharmakája, a v jiném kontextu bychom mohli říci, že dharmakája je stálá (-$permanent$), nikdy se neměnící, vše-pronikající, a používat všechna možná nádherná, poetická slova. Tato jsou mystickými výrazy, které náležejí ke stezce, ale v tomto okamžiku jsme stále na základním stupni, snažíce se získat intelektuální porozumění. Na stezce bychom mohli vyobrazit Buddhu Vadžradharu coby symbol dharmakáji, nebo prázdnoty, ale z akademického úhlu pohledu i jen přemýšlet o nakreslení dharmakáji je chybou.

///Emptiness can sometimes be referred to as dharmakaya, and in a different context we could say that the dharmakaya is permanent, never changing, all pervasive, and use all sorts of beautiful, poetic words. These are the mystical expressions that belong to the path, but for the moment, we are still at the ground stage, trying to get an intellectual understanding. On the path, we might portray Buddha Vajradhara as a symbol of dharmakaya, or emptiness, but from an academic point of view, even to think of painting the dharmakaya is a mistake.

   Buddha při navzájem různých příležitostech vyučoval třem různým přístupům. Tyto jsou známy coby Tři otočení Kolem (Dharmy-pozn. překl.), ale tyto (všechny) mohou být zesumarizovány do jediné fráze: „Mysl; není žádné mysli; mysl je zářivá (-$luminosity$).

///The Buddha taught three different approaches on three separate occasions. These are known as The Three Turnings of the Wheel, but they can be summed up in a single phrase: “Mind; there is no mind; mind is luminosity.”

   První (z nich), „Mysl,“ se vztahuje k množině nauk a představení, v nichž Buddha učil, že existuje „mysl“. To bylo proto, aby rozptýlil nihilistický náhled, že není nebe ani peklo, žádná příčina a následek. Pak, když Buddha řekl, „Není žádné mysli“, mínil, že mysl je pouhým konceptem a (že) není žádné takové věci, jako vpravdě existující mysl. Když nakonec řekl „Mysl je zářivá“, poukazoval na buddhovskou podstatu, neoklamanou (-$undeluded$) nebo prvotně existující moudrost.

///The first, “Mind,” refers to the first set of teachings and shows that the Buddha taught that there is a “mind.” This was to dispel the nihilistic view that there is no heaven, no hell, no cause and effect. Then, when the Buddha said, “There is no mind,” he meant that mind is just a concept and that there is no such thing as a truly existing mind. Finally, when he said, “Mind is luminous,” he was referring to buddhanature, the undeluded or primordially existing wisdom.

   Velký komentátor Nágardžuna řekl, že účelem prvního otočení bylo zbavit se (tj. bytosti.-pozn. překl.) nectnosti. Odkud nectnost pochází? Pochází bud‘ z eternalismu (=cca víry ve věčné ‘já’ - pozn. překl.), nebo z nihilismu. Takže aby ukončil nectnostné skutky a myšlenky, dal Buddha toto první učení. Druhé otočení Kolem Dharmy, kdy Buddha hovořil o prázdnotě, bylo prezentováno za účelem rozptýlit lpění na „skutečně (rozuměj: zdánlivě - pozn. překl.) existujícím já“ a „skutečně (rozuměj: zdánlivě - pozn. překl.) existujících fenoménech (=jevech)“. Konečně, učení Třetího otočení byly dány za účelem rozptýlení všech náhledů, dokonce i náhledu ne-já. Buddhovy tři množiny učení se nesnaží uvést do něčeho nového, jejich účelem je prostě odstranit zmatek.

///The great commentator Nagarjuna said that the purpose of the first turning was to get rid of non-virtue. Where does the non-virtue come from? It comes from being either eternalist or nihilist. So in order to put an end to non-virtuous deeds and thoughts, the Buddha gave his first teaching. The second turning of the Dharma-wheel, when the Buddha spoke about emptiness, was presented in order to dispel clinging to a “truly existent self” and to “truly existent phenomena.” Finally, the teachings of the third turning were given to dispel all views, even the view of no-self. The Buddha’s three sets of teaching do not seek to introduce something new; their purpose is simply to clear away confusion.

   Coby Buddhisté praktikujeme soucit, ale postrádáme-li pochopení této třetí pečeti – že všechny fenomény (=jevy) jsou prázdné – náš soucit může selhat. Jste-li připoutáni k výsledku soucítění, zatímco se snažíte vyřešit problém, možná si nepovšimnete, že vaše idea řešení je plně založena na vaší osobní interpretaci. A můžete skončit jakožto oběť naděje a strachu, a v důsledku toho zklamání. Začnete tím, že se stanete „dobrým praktikujícím mahájány“, a jednou nebo dvakrát se pokusíte pomoci cítícím bytostem. Ale nemáte-li pochopení této třetí pečeti, unaví vás to a pomáhání cítícím bytostem vzdáte.

///As Buddhists we practice compassion, but if we lack an understanding of this third seal—that all phenomena are empty—our compassion can backfire. If you are attached to the goal of compassion when trying to solve a problem, you might not notice that your idea of the solution is entirely based on your own personal interpretation. And you might end up as a victim of hope and fear, and consequently of disappointment. You start by becoming a “good mahayana practitioner,” and, once or twice, you try to help sentient beings. But if you have no understanding of this third seal, you’ll get tired and give up helping sentient beings.

   Ještě jiný druh problému vyvstává z nechápání prázdnoty. Objevuje se spíše u povrchních a dokonce u vyčerpaných Buddhistů. Nějakým způsobem se v buddhistických kruzích může stát, že když neakceptujete prázdnotu, nejste „cool“. Takže předstíráme, že oceňujeme prázdnotu a předstíráme, že na ni meditujeme. Ale pokud jí pořádně nerozumíme, může se objevit špatný vedlejší efekt. Mohli bychom říci, „Oh, všechno je prázdnota. Mohu dělat, co se mi zlíbí.“ Takže ignorujeme a přestupujeme detaily karmy, zodpovědnost za naše činy. Staneme se „neelegantními“, a co více, odrazujeme ostatní. Jeho Svátost Dalajláma často o tomto kolapsu (=selhání) porozumění prázdnotě hovoří. Správné pochopení prázdnoty nás vede k vidění, jak jsou věci vzájemně propojené, a jak jsme zodpovědni za náš svět.

///There is another kind of a problem that arises from not understanding emptiness. It occurs with rather superficial and even jaded Buddhists. Somehow, within Buddhist circles, if you don’t accept emptiness, you are not cool. So we pretend that we appreciate emptiness and pretend to meditate on it. But if we don’t understand it properly, a bad side effect can occur. We might say, “Oh, everything’s emptiness. I can do whatever I like.” So we ignore and violate the details of karma, the responsibility for our action. We become “inelegant,” and we discourage others in the bargain. His Holiness the Dalai Lama often speaks of this downfall of not understanding emptiness. A correct understanding of emptiness leads us to see how things are related, and how we are responsible for our world.

   Můžete o tomto tématu přečíst miliony stránek. Nágardžuna sám napsal pět různých komentářů věnovaných tomuto, a existují komentáře od jeho následovníků. Existují nekonečné nauky o nastolení tohoto náhledu. V mahájánových chrámech nebo klášterech lidé recitují pradžňápáramitáovou Sútru srdce – i to je nauka o třetí pečeti.

///You can read millions of pages on this subject. Nagarjuna alone wrote five different commentaries mostly dedicated to this, and then there are the commentaries by his followers. There are endless teachings on establishing this view. In Mahayana temples or monasteries people chant the Prajnaparamita Heart Sutra—this is also a teaching on the third seal.

   Filosofie nebo náboženství možná říkají, „věci jsou iluzí, svět je mája, iluze,“ ale vždy jsou jedna nebo dvě položky zanechány vedle, považované za skutečně existující: Bůh, kosmická energie, cokoliv. V Buddhismu tomu tak není. Všechno v samsáře a nirváně – od Buddhovy hlavy ke kousku chleba – vše je prázdnotou. Není nic, co by nebylo zahrnuto v (této) nejzazší pravdě.

///Philosophies or religions might say, “Things are illusion, the world is maya, illusion,” but there are always one or two items left behind that are regarded as truly existent: God, cosmic energy, whatever. In Buddhism, this is not the case. Everything in samsara and nirvana—from the Buddha’s head to a piece of bread—everything is emptiness. There is nothing that is not included in ultimate truth.

   Otázka: Když my sami jsme dualističtí, můžeme kdy porozumět prázdnotě, která je něčím přesahujícím popis?

   Buddhisté jsou velmi těžko uchopitelní ($slippery$). Máte pravdu. nemůžete nikdy hovořit o absolutní prázdnotě, ale můžete hovořit o „představě“ prázdnoty – něčem, co můžete zhodnotit a (o čem můžete) kontemplovat, abyste se nakonec mohli dobrat pravé prázdnoty. Možná říkáte, „Ah, (ale) to je příliš snadné/jednoduché, to je přímo blbost“ Ale na to Buddhisté odpoví, „To je špatný pohled, takto věci fungují.“ Potřebujete-li se setkat s někým, koho jste nikdy nepotkal/a, mohu vám ho popsat nebo vám ukázat jeho fotografii. A s pomocí tohoto obrázku můžete jít a najít tu skutečnou osobu.

   Z absolutního hlediska je stezka iracionální, ale relativně řečeno, je velmi racionální, protože používá relativní konvence našeho světa. Když hovořím o prázdnotě, vše, co říkám, má něco společného s tímto „obrázkem“ prázdnoty. Nemohu vám ukázat skutečnou prázdnotu, ale mohu vám říci, proč věci inherentně (=ve své podstatě) neexistují.

///Question: If we ourselves are dualistic, can we ever understand emptiness, which is something beyond description?

///Buddhists are very slippery. You’re right. You can never talk about absolute emptiness, but you can talk about an “image” of emptiness—something that you can evaluate and contemplate so that, in the end, you can get to the real emptiness. You may say, “Ah, that’s just too easy; that’s such crap.” But to that the Buddhists say, “Too bad, that’s how things work.” If you need to meet someone whom you have never met, I can describe him to you or show you a photograph of him. And with the help of that photo image, you can go and find the real person.

///Ultimately speaking, the path is irrational, but relatively speaking, it’s very rational because it uses the relative conventions of our world. When I’m talking about emptiness, everything that I’m saying has to do with this “image” emptiness. I can’t show you real emptiness but I can tell you why things don’t exist inherently.

   V Buddhismu je tolik ikonografie, že byste si mohli myslet, že je to objekt meditace nebo uctívání. Ale z vašeho učení mám pocit, že to všechno je neexistující?

   Když půjdete do chrámu, uvidíte mnoho nádherných soch, barev a symbolů. Tyto jsou důležité pro stezku. Tyto všechny náleží do toho, co nazýváme „obrazovou moudrostí (-$image-wisdom$)“, „obrazovou prázdnotou (-$image-emptiness$)“. Nicméně zatímco následujeme stezku a aplikujeme její metody, je důležité vědět, že stezka sama je na konečné úrovni iluzí. Ve skutečnosti jen až tehdy ji můžeme správně ocenit.

///In Buddhism there’s so much iconography that you might think it was the object of meditation or an object of worship. But, from your teaching, am I to understand that this is all non-existent?

///When you go to a temple, you will see many beautiful statues, colors and symbols. These are important for the path. These all belong to what we call “image-wisdom,” “image-emptiness.” However, while we follow the path and apply its methods, it is important to know that the path itself is ultimately an illusion. Actually, it is only then that we can properly appreciate it.

Čtvrtá/ý pečeť/znak:
Nirvána je za extrémy


///The Fourth Seal
Nirvana is Beyond Extremes


   Nyní, co jsem vysvětloval prázdnotu, mám pocit, že čtvrtý/á znak/pečeť, „Nirvána je za extrémy“, byl/a také zahrnut/a. Ale stručně, tato poslední pečeť/znak je rovněž cosi jedinečně buddhistického. V mnoha filosofiích nebo náboženstvích je konečný cíl něčím, čeho se můžete držet a co si můžete podržet. Konečný cíl je jedinou věcí, která skutečně existuje. Ale nirvána není vyrobená/vystavěná (-$fabricated$), takže není něčím, čeho byste se mohli držet. Je zmiňována jakožto „přesahující/za extrémy“

///Now that I have explained emptiness, I feel that the fourth seal, “Nirvana is beyond extremes,” has also been covered. But briefly, this last seal is also something uniquely Buddhist. In many philosophies or religions, the final goal is something that you can hold on to and keep. The final goal is the only thing that truly exists. But nirvana is not fabricated, so it is not something to be held on to. It is referred to as “beyond extremes.”

   Nějak si myslíme, že můžeme jít někam, kde budeme mít lepší pohovku, lepší sprchový systém, lepší kanalizaci; nirvána, kde ani nebudete potřebovat dálkové ovládání, kde všechno je k dispozici v okamžiku, kdy na to pomyslíte. Ale jak jsem řekl dříve, není to tak, že přidáváme něco nového, co ještě nebylo dříve. Nirvány je dosaženo, když odstraníte všechno, co bylo umělé a překážející.

///We somehow think that we can go somewhere where we’ll have a better sofa seat, a better shower system, a better sewer system, a nirvana where you don’t even have to have a remote control, where everything is there the moment you think of it. But as I said earlier, it’s not that we are adding something new that was not there before. Nirvana is achieved when you remove everything that was artificial and obscuring.

   Nezáleží na tom, zda jste mnich nebo jeptiška, kteří si odřekli světský život, nebo jste jogínem praktikujícím hluboké tantrické metody. Pokud, když se snažíte opustit nebo transformovat (=přeměnit) připoutanost ke svým vlastním zkušenostem, (ale) nerozumíte (přitom) těmto čtyřem pečetím, skončíte považujíce obsah své mysli za manifestaci něčeho zlého, ďábelského a špatného. Pokud děláte toto, jste daleci pravdy. A celý smysl Buddhismu je učinit vás rozumět pravdě. Kdyby ve složených věcech byla nějaká skutečná stálost, kdyby bylo skutečné potěšení v emocích, Buddha by byl tím prvním, kdo by řekl, „Prosím uchovejte a ceňte si tohoto.“ Ale díky jeho velkému soucitu to neudělal, neboť chtěl, abychom měli něco, co je pravdivé, co je skutečné.

///It doesn’t matter whether you are a monk or a nun who has renounced worldly life or you are a yogi practicing profound tantric methods. If, when you try to abandon or transform attachment to your own experiences, you don’t understand these four seals, you end up regarding the contents of your mind as the manifestations of something evil, diabolical and bad. If that’s what you do, you are far from the truth. And the whole point of Buddhism is to make you understand the truth. If there were some true permanence in compounded phenomena; if there were true pleasure in the emotions, the Buddha would have been the first to recommend them, saying, “Please keep and treasure these.” But thanks to his great compassion, he didn’t, for he wanted us to have what is true, what is real.

   Máte-li jasné pochopení těchto čtyř pečetí/znaků coby základ vaší praxe, budete se cítit spokojeně (-$comfortable$), ať se vám stane cokoliv. Do té míry, ve které máte tyto čtyři coby svůj náhled, nic se nemůže pokazit. Kdokoliv drží tyto čtyři ve svém srdci nebo ve své hlavě, a kontempluje (=přemítá) o nich, je Buddhista. Taková osoba nemá ani potřebu být Buddhistou nazývána. Je z definice následovníkem Buddhy.

///When you have a clear understanding of these four seals as the ground of your practice, you will feel comfortable no matter what happens to you. As long as you have these four as your view, nothing can go wrong. Whoever holds these four, in their heart, or in their head, and contemplates them, is a Buddhist. There is no need for such a person even to be called a Buddhist. He or she is by definition a follower of the Buddha.


  Dzongsar Džamjang Khjence Rinpočhe se narodil roku 1961 v Bhútánu a byl rozpoznán jakožto druhá reinkarnace mistra 19. století Džamjang Khjence Wangpa. Studoval společně s a byl zplnomocněn/vysvěcen některými z největších tibetských mistrů tohoto (20.) století, zejména pozdním Dilgo Khjence Rinpočhem a pozdním Düdžom Rinpočhem. Dzongsar Khjence Rinpočhe dohlíží na své tradiční sídlo Klášter Dzongsar ve Východním Tibetu, stejně jako na nově zřízené univerzity v Indii a Bútánu. Také zřídil několik meditačních center v Austrálii, Severní Americe a na Dálném východě. Tento článek je založen na řeči „Co Buddhismus je, a co není“, pronesené v Sydney v Austrálii v dubnu 1999.

 ///Dzongsar Jamyang Khyentse Rinpoche was born in Bhutan in 1961 and was recognized as the second reincarnation of the nineteenth-century master Jamyang Khyentse Wangpo. He has studied with and been empowered by some of the greatest Tibetan masters of this century, notably the late Dilgo Khyentse Rinpoche and the late Dudjom Rinpoche. Dzongsar Khyentse Rinpoche supervises his traditional seat of Dzongsar Monastery in Eastern Tibet, as well as newly established colleges in India and Bhutan. He has also established meditation centers in Australia, North America and the Far East. This article is based on a talk entitled, “What Buddhism Is, and Is Not,” given in Sydney, Australia in April of 1999.
 
Buddhismus v kostce: Čtyři pečeti/znaky Dharmy, Dzongsar Khjence Rinpočhe, Shambala Sun, březen 2000.

///Buddhism In a Nutshell: The Four Seals of Dharma, Dzongsar Khyentse Rinpoche, Shambhala Sun, March 2000.

http://www.shambhalasun.com/index.php?option=com_content&task=view&id=1814&Itemid=0

 

přeložil Tírthan, 2009, korektury Dana Kantorová, 2009