Kóany

  1. Původní zenové příběhy
  2. Další příběhy
  3. Myšlenky mistrů
  4. Vlastní (autorské) kóany

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Původní zenové příběhy


Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividně měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuly silné deště.
Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně p
ostavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: "Co to do tebe vjelo Tansane! Porušil si několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natož se jí dotknout a přenést jí přes řeku?" Tansan klidně opáčil: "Já jsem jí nechal u řeky, ty jí ještě neseš?".


Mladý žák zenu Jamaoka Teššú, navštěvoval jednoho mistra po druhém a naplňovalo ho pýchou, když mohl demonstrovat své duchovní vědomosti. Nakonec hovořil před zenovým mistrem Dokuonem ze Šokoku, který právě seděl v zahradě a kouřil dýmku.
Jamaoka řekl: "Duch, Buddha a živí tvorové nakonec neexistují. Pravá přirozenost jevů je prázdnota. Není žádné uskutečnění, žádné mámení, žádná moudrost, žádná prostřednost. Není žádn
é dávání ani nic, co se přijímá." Dokuon, který tiše pokuřoval, neříkal nic. Najednou uhodil svou bambusovou dýmkou Jamaoku do hlavy. To mladého muže náramně rozhněvalo. "Jestliže nic neexistuje," tázal se Dokuon jemně, "kde se tu vzal ten hněv?"


"Setkal jsem se v Himálajích se svatým mužem, který dokáže vidět do budoucnosti a cvičí své žáky, aby to uměli také," vypravoval s velkým zaujetím jeden mladý muž. "To umí každý," řekl zenový mnich znuděně, "moje cesta je daleko těžší." "A jaká je?" dotazoval se zvědavě mladý muž. Mistr řekl: "Přivádím lidi k tomu, aby viděli přítomnost."


Němec Achim Seidl, který vydal zkrácené znění kóanové sbírky Pi-jen-lu, píše: "Když jsem se poprvé odebral do kláštera Rinzai, stanovil mi zenový mistr podmínku, že se zařadím do života kláštera jako každý jiný, jako prostý mnich. Souhlasil jsem a s úklonou jsem řekl, že si hned nechám vystříhat a vyholit pleš, jak je to zvykem. Mistr se na chvíli zamyslel a dal mi pak pokyn, že mohu nechat vlasy tak, jak jsou.
Po několika týd
nech přijel docent z Oxfordu a hodlal také strávit nějaký čas v klášteře. Při přijímací ceremonii se mladý docent v zásadě sice chtěl zařadit, jen vlasy si chtěl nechat, protože prý brzy bude přednášet v cizině. Mistr se usmál a rozhodl: "Buď půjdou vaše vlasy okamžitě dolů, nebo vás nechám vyprovodit." S dušeným hněvem Angličan poukázal na mou vlasatou hlavu. Mistr jen mávl rukou a řekl jako mimochodem: "Tomu na vlasech nezáleželo."


Zenový mistr Nan'in přijal návštěvníka, který žádal o vyučování zenu. Nan'in mu nejprve nabídl šálek čaje. Požádal návštěvníka, aby si sedl k němu, postavil před něho misku a začal mu nalévat čaj. Ale když byla miska plná, lil Nan'in s naprostým klidem dál, takže mistka přetekla. Návštěvník volal: "Dost! Co to děláte, miska už je přeci plná, nic se už do ní nevejde." Nan'in se usmál: "Tak jako ta miska jsi plný svých vlastních nátorů a představ. Jak tě mám vyučovat zenu, dokud nevyprázdníš svou misku?"


Mladý zenový mnich se ptá svého mistra: "Co mohu udělat pro záchranu světa?" Mistr odpovídá: "Tolik, co mužeš udělat pro to, aby ráno vyšlo slunce." "Ale k čemu pak jsou všechny mé dobré činy a všechno, oč se snažím?" ptá se mnich zklamaně. Nato mistr: "Pomáhají ti, abys byl bdělý, když slunce vychází."


Jeden žák se zeptal zenového mistra Philipa Kapleaua: "Co mi zenový mistr může dát?" Kapleau odpověděl: "Nemůže ti dát nic, co už nemáš, ale může ti vzít mnohé, co je cizí tvé pravé přirozenosti."

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

Další příběhy

Mudrcově rodině se zaběhl jediný kůň. Všichni z vesnice jej litovali, ale on sám pravil:”Nikdy nevíte, co je dobré a co špatné”. A skutečně: Brzy se kůň vrátil a přivedl s sebou i kobylu. Tak všichni mudrcovi blahopřáli. Ale ten opět pravil:”Nikdy nevíte, co je dobré a co špatné”. Tak nejen mudrc, ale i mudrcův syn mohl jezdit na koni. Kobyla byla ale divoká a mudrcův syn nezkušený a tak spadl a zlomil si nohu. Opět je všichni litovali, ale mudrc opět pravil:”Nikdy nevíte, co je dobré a co špatné”. A skutečně, přišli verbíři a vzali všechny zdravé mladíky z vesnice do války.

(Každý na světě poznává dobré jako dobré a tím poznává i zlé … TTT2)

Všem lidem se nelze zavděčit

Jednou se Pán Šiva vypravil se svou chotí Párvatí na svět, aby poznala smýšlení lidí. Šiva vzal na sebe podobu důstojného starého askety, zatímco Párvatí šla v podobě mladé a krásné ženy. V Indii má každé božstvo své jízdní zvíře, které používá na cestách. Může to být myš, kachna apod. Šiva má za jízdní zvíře býčka.nA právě o těchto třech je povídka.
Vznešený Šiva, jakožto nejvyšší Pán a Vládce, seděl na býku a Párvatí se uctivě ubírala po jeho boku. Tak procházeli krajem. Přišli do jakési vesnice a tamější vesničané se shlukli, když tuto nevšední trojici spatřili. Jeden vesničan vzkřiknul ukazuje na Šivu: "Vidíte toho dědka jak si vozí zadek a nechá tu ubohou, krásnou, mladou ženu chodit v prachu a blátě. Že se nestydí, děděk jeden, už si beztak užil, ale té mladé krasavice by bylo škoda."
Když opustili vesnici, Šiva se zeptal Párvatí: "Slyšela jsi to, Párvatí?" "Slyšela pane," zněla odpověď. A Šiva pokračoval: "U příští vesnice to uděláme jinak," a když se blížili k další vesnici, Šiva sestoupil z býčka a jeho místo zaujala Párvatí. Když přišli do vesnice, opětam byli lidé a jedna žena ukázala na Párvatí a za souhlasu všech zvolala: "Vidíte ji, couru, ona si vozí zadek, je lína udělat pár kroků a nechá toho šedivého starého pána šlapat v prachu. To je dneska mládež!"
Když vyjeli z vesnice, Šiva se zase zeptal své choti: "Slyšela jsi, Párvatí?" "Ano, pane," zněla odpověd. "Jestě jednou to změníme, " řekl Šiva a přisedl k Párvatí, a tak jeli oba na býčkovi. Jakmíle přijeli do třetí vesnice, lidé se sběhli a volali: "Vidíte je, to jsou dnes lidi. Jsou líní udělat krok, tak raději udřou to ubohé zvíře. Ty máš chudáčku u nich asi pěkný život! Že jim není hanba," křičeli jeden přes druhého. Jakmile vyjeli z vesnice, Šiva se zeptal Párvatí, která seděla před ním, zdali to slyšela. Ona, že ano.
"Uděláme to tedy ještě jinak," prohlásil Šiva a oba slezli z býčka a šli každý po jedné straně zvířete. Když se ocitli na návsi další vesnice, kde bylo náhodně více lidí, způsobili všeobecné veselí. Lidé se popadali za břicha jak se smáli a volali: "Vidíte ty dva blázny? Býka mají, že by se tři na něj vešli, ale oni ne, sami šlapou v prachu vedle něho. Ti to v hlavě nemohou mít v pořádku!"
Vyjeli z vesnice a Šiva se obrátil na Párvatí a zeptal se jí, zda ví jaké poučení vyplývá z těchto setkání s lidmi. "Poslouchám tě, můj pane," řekla Párvatí. Šiva se na ni usmál a prohlásil: "Ať děláš co děláš, nikdy není možné se všem lidem zavděčit!" /Rudolf Skarnitzl, Perličky moudrosti, Onyx 1998/

Myšlenky Mistrů:

Bahá´u‘lláh – Skrytá Slova více na http://www.bahai.cz/, event. http://www.bahai.cz/nakladatelstvi/index.html

Ó synu bytí!
Miluj Mne, abych mohl milovat tebe. Jestliže Mě nebudeš
milovat, Má láska tě na žádný způsob nemůže dosáhnout.
Uvědom si to, ó služebníku.
5

Ó synu nádherného vidění!
Vdechl Jsem do tebe dech Svého vlastního Ducha, abys
Mi mohl v lásce vyjít vstříc. Proč jsi Mne opustil a hledal
jinou lásku nežli Mne?
19

Ó synu člověka!
Na strom zářivé slávy Jsem zavěsil nejvybranější plody,
proč ses odvrátil a spokojuješ se tím, co je méně dobré?
Vrat' se k tomu, co je pro tebe lepší v království na
výsostech.
21

Ó synu nejvyššího!
K věčnému tě povolávám, ale ty hledáš to, co pomíjí.
Co tě přimělo odvrátit se od Našeho přání a hledat
své vlastní?
23

Ó synu člověka!
Kdo miluje pravou láskou touží po zkouškách stejně jako
vzbouřenec po odpuštění a hříšník po slitování.
49

Ó děti lidí!
Nevíte, proč Jsme vás všechny stvořili z téhož prachu?
Aby se žádný z vás nevyvyšoval nad ostatní. …

Pták hledá své hnízdo; slavík kouzlo růže; zatím co jiní
ptáci, srdce lidí, se spokojují prchavým prachem,
zabloudili daleko od svého věčného hnízda a s očima
upřenýma na beztvárnou bažinu, jsou zbaveni slávy
božské přítomnosti. Běda! Jak zvláštní a žalostn
é: pro
pouhý doušek se odvrátili od zvlněných moří
Nejvyššího a vzdálili se od nejzářivějšího obzoru.

Ó synu touhy!
Popřej sluch tomuto: Nikdy smrtelné oko nepozná
věčnou krásu, a neživé srdce se bude těšit vždy jen
uvadlým květem. Nebot' rovný hledá rovného a raduje
se ze společnosti sobě podobného. 10

Ó vy, zdánlivě dokonalí, ale uvnitř zkažení!
Jste jako jasná, ale hořká voda, na pohled křišťálově
čistá, z níž ale, když ji okusí božský Ochutnávač, není
přijata ani kapka. Ano, paprsek slunce dopadá stejně
na prach jako na zrcadlo, ale liší se v odrazu stejně jako
se hvězda liší od země: ne, rozdíl je nezměřitelný. 25

Ježíš z Nazaretu: Já a Otec jsme totožní.

Sáí Bába, 1926-2021, Bhakti joga Guru: (parafráze) “V Indii existuje taková metoda na chytání opic: Do budky podobné prtačí se dá malý předmět. Opice strčí ruku do budky, uchopí předmět, a zpátky ji nevytáhne, neboť otvor je příliš malý pro ruku s předmětem. Tak i člověk nemůže být svobodný (a šťastný), pokud se všeho nevzdá.

Vy jste bílé plátno a život je film, který se naň promítá"

Srí Nisargadatta Maharadž, 1...-cca 1981: “I to nejvyšší je zbytečné pro To Nejvyšší.”
"Jsem TO, co si uvědomuje JÁ JSEM." Átma jóga, džňána jóga

Sri Ramana Maháriši, mudrc z Árunáčaly, džňánin, 1???-cca 1956: (parafráze)
'Každý má nejraději sebe, tedy JÁ, a proto štěstí spočívá v neustálém soustředění, vnímání JÁ (JSEM)'

Ken Wilber, autor knihy "Sex, ekologie a duchovnost":"Když naučíte ego myslet holisticky (spirituálně, synteticky) místo atomisticky (materiálně, analyticky), všechno, čeho dosáhnete, bude ego, myslící holisticky. V základu se nic nezmění."

Moudrosti: Člověk se nesmí litovat. Má být vděčný za to, že žije a jednou je mu dáno dosáhnout Nirvány.

========= Co tě nezabije, tě posílí.

Autorské kóany: Tam, kde koleje konci, kéž brány pekla a Ráje jsou jasně od sebe odlišitelné!

* Stará se potkan, jestli ho někdo miluje? Žehrá brouk na svůj osud? Vadí žížale, že je slizská? Vyvyšuje se jedna kvasinka nad druhou? Myslí si komár, že není úžasný, dokonalý? Cítí rostlina bolest? Vnímá kámen čas? Všímá si Vesmír sebe?

* Jako člověk je Bohu hmyzem, tento svět je skutečnému virtuální realitou z počítače.

* Nevěřící lidé jsou jako slepci v naší společnosti. Ta jim pomáhá, s láskou, a oni nevidí, že jsou podporováni, jak by to mohli zjistit? Tak Bůh pomáhá i bezvěrcům. Není ale lepší vidět?

Internetové odkazy na další kóany:http://www.mujweb.cz/www/sujcz/texty/texty.htm<\A>

Linux - zdarma a legálně