Kalkata - listopad 2006

Při příležitosti pracovně-studijní cesty jsem měl možnost v období 5.11. až 25.11. navštívit Kalkatu, středisko Misionářek lásky. Velmi mě samozřejmě zajímalo, jak vypadá z blízka práce, kterou se snažíme podporovat. Také jsem dostal bojový úkol zjistit, jak naši "zásobovací" pomoc pro sestřičky a jejich pacienty zkvalitnit. Jelikož byl můj příjezd do Kalkaty již ohlášen předem, podařilo se mi telefonicky spojit se sr. Sudhou, která přebírá naše kontejnerové zásilky. Domluvili jsme se, že v sobotu (12.11.2006) odpoledne přijdu do mateřince Misionářek.

První návštěva (12.11.2006)

V sobotu tedy po obědě vyrážím do centra Kalkaty na setkání se sr. Sudhou. Ta mi nejdříve ukazuje hrob a malinkaté muzeum Matky Terezy (obojí je volně přístupné veřejnosti) a dále mám také možnost díky své "protekci" shlédnout pokojík, ve kterém Matka Tereza strávila závěr svého života a ve kterém také umřela.

mt-hrob
mt-hrob
mt-hrob2
mt-hrob2
mother_house
mother_house
mt-pokoj
mt-pokoj
mt_pokoj2
mt_pokoj2

Poté se přesouváme do Shishu Bhavanu, kde se mám možnost setkat s dalšími sestřičkami, zejména s doktorkami, a to se sr. Andreou a sr. Mariosou. Sr. Andrea, původem z Německa, se hned krátce po představení chápe pera a papíru a k mé velké radosti se ihned snaží vysvětlovat, který zdravotnický materiál by se jim hodil lépe, či který se jim naopak náramně osvědčil.
Andrea_Marioasa_Sudha
navsteva
nase_veci
nase_veci2

Titagarh (15.11.2006) - městečko malomocných

Titagarh je první větší středisko pro malomocné, které založila Matka Tereza. Titagarh je na severovýchodním okraji Kalkaty v těsném sousedství železnice.

V této vesničce žilo v době mé návštěvy přibližně 900 lidí, z čehož je cca 200 nemocných leprou a také 300 uzdravených z lepry, kteří z převážné většiny pracují na tkalcovských stavech a tkají sárí, prostěradlo a další věci potřebné pro práci Misionářek. Tito lidé by vinou své bývalé nemoci měli velký problém sehnat práci a začít opět obyčejný život. Dále jsou zde rodiny a děti těchto bývalých či současných nemocných. Děti zde také dostávají alespoň nejzákladnější vzdělání.

Lidé se tady o sebe navzájem starají, takže celou vesničku má na starost pouze 9 bratrů - Misionářů lásky, kterým Matka Tereza tuto vesničku svěřila.

Lidé jsou tady velice hodní a milí. I ti malomocní se usmívají a zdraví sepjatýma rukama a lehkým úklonem. Na displeji fotoaparátu jim ukazují jejich fotky a oni se za to na mě usmívají a děkují mě. Ale přitom bych já měl děkovat jim. Že i přes své znetvořené, či již amputované končetiny (zejména nohy) se dokážou usmívat... Tak toto dokáže opravdová Láska. Už začínám rozumět tomu, proč Matka Tereza říkala, že ten poslední malomocný v jejím centru je na tom lépe než člověk bohatý, ale opuštěný.

Na závěr své návštěvy prosím, zda bych nemohl vidět v akci speciální ručně pletené obvazy pro malomocné, které nám svěřuje společnost sv. Vincence. Bratři se tak trochu provinile usmívají, že již žádné nemají. Od minulého kontejneru (23.5.2006) uběhlo přece jenom téměř půl roku.

img_0133
img_0139
img_0158
img_0159
img_0176

Další fotky...

Nirmal Hriday (15.11.2006) - dům umírajících

Nirmal Hriday, neboli Místo Neposkvrněného srdce, je prvním větším sociálním dílem Matky Terezy. Je to Domov pro umírající. Pro lidi, kteří byli pro svůj velmi špatný zdravotní stav vyvrženi a odmítnuti společností a ponecháni svému osudu. Matka Tereza založil tento Domov, aby tito opuštění a na smrt nemocní lidé mohli umřít v klidném prostředí, obklopeni láskou a péčí.

Domov pro umírající je původně poutní dům, který se nachází ve velkém komplexu chrámu hinduistické bohyně smrti Kálí. Je tvořen třemi velkými místnostmi, kde jsou pacienti, a několika dalšími menšími pomocnými místnostmi. V době mé navštěvy je zde plný stav, tj. přibližně 110 lidí. Dnes prý bylo přijato 6 lidí a tři lidé zemřeli. Je tady vždycky plno, a proto pacienti, kterým se daří lépe, jsou přesunuti do jiných středisek, např. do Prem Danu.

V Domově umírajích se poprvé potkávám s dobrovolníky z různých koutů světa. Trochu jim závidím, že zatímco oni slouží, já se zbaběle schovávám za objektiv fotoaparátu.

img_0211
img_0215
img_0221
img_0226
img_0227

Další fotky...

Prem Dan (18.11.2006) - nemocnice uprostřed slumů

Prem Dan (Dar Lásky) je nemocniční komplex, který se nachází uprostřed slamů. Dle sr. Sharliny, které je zde "superior", zde žije přibližně 400 těžce nemocných, 300 malomocných, 250 dětem se zde dostává vyuky základních dovedností - čtení, psaní, počítání, aby mohly později nastoupit do dalších škol. Dále 50 dívek se zaučuje v šicí dílně. A toto vše má na starost 12 sestřiček (z nichž 4 jsou momentálně nemocné). I zde potkávám mnoho dobrovolníků z celého světa, kteří dle slov sr. Sharliny přicházejí zejména v klimaticky snesitelném období od listopadu do března.

img_0278
img_0290
img_0294
img_0298
img_0300

Další fotky...

Shanti Dan (18.11.2006) - dům pro mentálně postižené ženy

Shanti Dan se nachází nedaleko od Prem Danu. Zde se 15 sestřiček a dobrovolníci starají o 250 mentálně postižených žen, které byly nalezeny na chodníku či ve vězení, kam se mentálně postižení často v Indii zavírají. Dále zde nalezneme 51 nemocných dětí a dalších 130 dětí navštěvuje slum school, kde dostávají nejzákladnější vzdělání. Je zde dále taky "feeding program" pro 300 lidí, kteří dostávají Bulgar (druh pšenice) a olej.

Každý pátek je otevřena ošetřovna, kde cca 300 chudých lidí dostávají léky dle potřeby. Mají tady také kurs šití, kterého se účastní cca 65 děvčat.

Je tam také malý domov pro lidi nakažené AIDS (zatím pouze několik lidí). Vedoucí tohoto domu, sr. Dennisa, by ráda vytvořila domov pro cca 50 lidí nakažených touto zákeřnou nemocí.

img_0316
img_0321
img_0328
img_0332
img_0337

Další fotky...

Shishu Bhavan - dům dětí

Shishu Bhavan, v překladu "Domov dětí", je nejenom domovem pro opuštěné děti, ale také organizačním centrem činnosti Misionářek Lásky. Shishu Bhavanem prochází většina humanitární pomoci, kterou sestřičky dostanou, a jenž je pak rozdělována do dalších domů Misionářek.

V Shishu Bhavanu nalezneme děti, které sestřičky nalezly opuštěné, odhozené v odpadcích, či děti, které přežily svůj vlastní potrat a které sestřičky vyzvedly na klinikách. Děti, které musely bojovat o svůj život a které přežily díky obětavé péči sestřiček. Většina z těchto dětí, pokud jsou zdravé, skončí v adoptivních rodinách. Sr. Mariosa mně dojatě vyprávěla, že během posledních dvou měsíců takto rodiče z Francie, Itálie a Španělska adoptovali více než 200 dětí. Potenciální rodiče přijedou na týden, během kterého se sžívají s dítětem. A pokud vše dobře dopadne, dítě si po tomto týdnu odvezou. Dětem, které zůstanou, se pak sestřičky snaží pomoci zajistit vzdělání a vstup do života.

Kromě zdravých dětí se v Shishu Bhavanu nachází také asi 60 postižených dětí. I tyto děti, jak říká Matka Tereza, velmi potřebují cítit naši lásku. Kromě láskyplné zdravotní péče se sestřičky také snaží rozvíjet schopnosti těchto dětí dle stupňů jejich postižení.

V Shishu Bhavanu funguje také tzv. "feeding program", kdy cca 200-300 chudých lidí dostane snídani, aby se alespoň jednou denně najedli. Jídla jsou to prostá (když jsem tam byl já, byla to nějaká obilninová kaše), nicméně sestřičky se je snaží v cyklu týdne obměňovat. Snídaně musí být snědena do 8 h., protože je potřeba "jídelní" prostory uklidit, aby tam mohla dopoledne fungovat ošetřovna. Chudí přicházejí a dostávají dle potřeby nějaké základní léky a vitamíny.

img_0353
img_0354
img_0355
img_0198
img_0116

Další fotky...


Valid HTML 4.01 Transitional

NAVRCHOLU.cz