qitek's icon Jiří Kvita English

Jiří Kvita - mé dětství

V mém mládí a dospívání mne velmi ovlivnil Člověk, na kterého se těžko zapomíná, učitel, kterého jsme znali pouhé dva roky, než nás 31. 12. 1992 opustil, který však dal svým žákům jako dosud nikdo jiný v mém životě.

Vladimír Lajda vedl mé první krůčky směrem k fyzice a jsem mu vděčný za to, že nás všechny učil duševně růst... A my pak bohužel museli předčasně a definitivně (alespoň v jistém smyslu) dospět zcela. Vedl nás k toleranci, porozumění a obětoval pro nás vše. Nikdy nezapomenu na píseň Zuzanka, kterou sice zpíval zřídka, ale tak to má u tak významných písních být. Mnohé z jeho náhledů na svět ještě stále nosím v sobě a ještě dlouho budu, možná proto o věcech tak často hluboce přemýšlím, neboť v každém, koho kdy učil, zanechal kousek sebe, a proto bude stále žít v našich srdcích...
Je neuvěřitelné, jaká doba již uplynula od chvíle, kdy jsem jej viděl naposledy a co se od té doby změnilo, je těžké nepřemýšlet o tom, jaký by byl svět, kdyby byl Vláďa naživu... Máme Tě rádi a vzpomínáme na Tebe, ať už jsi sakra kdekoli! Jsou chvíle, třeba když si povídám se svým nejlepším přítelem Petrem Potáčkem, kdy oba pláčeme, ale to je sobectví, na které nemáme právo. Nemůžeme Tě chtít zpět pro sebe, měli bychom si to přát pro Tebe!
Moc rádi bychom Ti řekli, jak Tě máme rádi...