qitek's icon Jiří Kvita English

J.H.Krchovský

Básně


Třináctá, poslední dvířka... - kam vedou?
(nikdy jsem neviděl dívku tak bledou...)
"Tahle jsou zamčenám nesahej na ně!"
 - tak proč mi podává klíč stiskem dlaně...
"Prosím tě, nechoď tam, pokoušíš osud!"
chci se jen podívat, nechci pryč odsud
"Tam ale není nic! Vůbec nic, věř mi!"
 - cožpak jsem nepřišel sem týmiž dveřmi?...


Máš hezké kalhotky, - k Vánocům od mámy?
ta vůně Azuru málem až omámí
Moc pěkné kalhotky! Co guma? Neřeže?
myslím, že raději zamknu ty dveře, že...
Hlaďoučké kalhotky... - Hedvábí? Mušelín?
Půjč mi je na chvilku, jak by mi slušely!


Odnikud nikam jdu, nesejde na směru...
asi to obrátím, než se zas naseru
...jdu domů pozpátku, po druhém chodníku
není mi o moc líp, jdu nikam od nikud


Odešla...inu, co - lhal bych, že brečím
odešla s úsvitem (alespoň s něčím)
 - po čtyřech odlezla k domovním dveřím...
že prý mi nevěří (a tomu věřím)
a že prý od včera ( - lež v jednom kuse!)
neměla vůbec nic teplého v puse


Už teď? - Snad v příští vteřině?!
(a začlo to tak nevinně...)
můj úd hluboko proniká
v řiť houpacího koníka


Pln obav, zdali zase někde něco neprovedu
došel jsem na kraj náměstí, pak zvolna k jeho středu
a tam jsem chvíli stál a pozoroval akrobatky
bylo jim kolem patnácti...Hned potom jsem šel zpátky


Ach, život je tak trapný, Bože
jak uprdnutí do soulože


Je to sen, ale sen, jenž se mi nezdá...
před křeslo bílý plášť s křídly a hvězda
a spolu s vodou zní tichý zpěv z lázně
...zvolna se vysvlékám, věcně a rázně
přesto ne zcela prost citu, ba stesku
na starý gramofon pokládám desku
a svůj chtíč stupňuji poslechem koled
 - bude to surové. Bude to bolet...