Václav Hrabě

 

*

Tma stéká do kaluží

Na šedivém pijáku nebe

otisky cyklámových růží

Uprostřed ulice lynčují

autogenem zbytky této noci, kterou jsem prochodil

abych se ujistil, že žiji

Možná že zrovna dnešní ráno

přinese amnestii

promlčeným láskám

 

 

Ukolébavka

. . .

A ty spíš

a možná se ti zdá něco tak krásného

že na to do smrti nebudu mít

Dobrou noc

Jsi krásná i když spíš

Dobrou noc

Je slyšet jak přichází den

Pomalu jako by se vracel z flámu

Bloudí

ulicemi hospod a chrámů

Teď zívá

Zastavil se na rohu

Spi

Já nemohu

 

Cradle-song

(simple translation)

. . .

 

And you sleep

and perhaps you dream of something so beautiful

I won't ever have money to buy it for you

Good night

You are beautiful although you sleep

Good night

I can hear the day coming

Slowly as if returning home from a club

It wanders

in streets, around the church and the pub

Now it yawns

At a corner it stopped

Sleep

I cannot

 

 

 

Ospalé něžnosti

 

A mně se chce tak spát

Spát

ve stínu tvých vlasů

Spát na nic nemyslet

při zvuku tvého hlasu se probouzet

jak kuchař

v pohádkách kde spí se stovky let

a znovu usínat

s hrstí tvých vlasů na čele

a trochu žárlit

na slunce

které ti kreslí po těle

malé nepochopitelné obrázky

 

Variace na renesanční téma

 

Láska je jako večernice

plující černou oblohou

Zavřete dveře na petlice!

Zhasněte v domě všechny svíce

a opevněte svoje těla

vy

kterým srdce zkameněla

 

Láska je jako krásná loď

která ztratila kapitána

námořníkům se třesou ruce

a bojí se co bude zrána

 

Láska je bolest z probuzení

a horké ruce hvězd

které ti sypou oknem do vězení

květiny ze svatebních cest

 

Láska je jako večernice

plující černou oblohou

Náš život

hoří jako svíce

a mrtví

milovat nemohou