qitek's icon Jiří Kvita English

120 let od narození Alberta Einsteina

albert

Na neděli 14. března 1999 připadlo 120. Výročí narození Alberta Einsteina v německém Ulmu, který, jak známo, pobýval v letech 1911 – 1912 v Praze na Německé universitě. Při této příležitosti byl uspořádán slavnostní seminář a odhalení pamětní desky na Staroměstském náměstí.

Z kolejí jsme vyrazili po třinácté hodině a po menším bloudění nalezli Modrou posluchárnu Filosofické fakulty v Celetné 20. Místnost byla zcela zaplněna, přítomny byly mnohé osobnosti AV, děkanátu MFF i ČVUT… Témata přednášek se samozřejmě týkala osobnosti Einsteinovy, ať už ve vztahu k Praze, historii 20. století či fyziky vůbec, nebyl však opominut ani význam jeho filosofických názorů. Jedním z přednášejících byl i doc. Štoll, a tak jsem konečně poznal autora skript, kterými jsem ještě onen den listoval.

Po dvou a půl hodinách jsme se všichni odebrali na Staroměstské náměstí, kde největším magnetem s jistotou nebyl primátor hlavního města Prahy, neb čím je on proti osobnosti samotného předsedy Akademie věd Rudolfa Zahradníka (tituly si bohužel všechny nepamatuji), pro kterého rozhodně stálo za to přijít. Velikým zážitkem byl jeho plamenný projev, který již svým začátkem (“Vážený pane primátore, vaše spectabilis…”) zatajil dech všem přítomným laikům, ale i vědecké veřejnosti. Zazněla slova plná síly, energie,vášně a zaujetí pro věc, ale i humoru, vlastenectví, historického poučení … byl zmíněn význam Karlova učení, jeho poslání i současný stav a názor, že přítomnost osobnosti, jakou Albert Einstein bezesporu byl, se stala pro universitu nesporným přínosem vědeckým i kulturním.

Poté pan primátor (který se neopomněl zmínit o tom, že ráno v sedm hodin vyjížděl z Cannes a později též pronesl, že rád přijal pozvání na akci, byť s matematikou a fyzikou neměl kdy co do činění) odhalil pamětní desku s rytinou Einsteina, motivy znázorňujícími Prahu a také jeho slavnou rovnici o ekvivalenci hmoty a energie. Následoval vcelku vtipný a vkusný projev (i pan předseda se usmíval) a představení výtvarníka (jméno mi uniklo, avšak při nejbližší příležitosti si jej půjdu přečíst, znát autora rytin mincí, s kterými přicházím denně do styku, by mělo být povinností!). Přišly mnohé další proslovy, ve kterých zazněla slova, která Staroměstské náměstí ještě nezažilo, pojmy (fyzické, ale i vázané k osobnostem) jako “čtyřrozměrný prostoročas, galaxie, obecná relativita, kosmologie, Paul Dirac, Henri Poincaré…” a bylo zvláštní slyšet o inflační teorii vesmíru pod modrým staroměstským nebem, jako by to snad ani nebyla pravda, ale přesto se jednalo o nádherné myšlenky (jen nevím, co si mysleli náhodní kolemjdoucí ve zdánlivě všedním dni, když v dáli vyhrávala hudba a Dánové a Japonci jali se fotografovat, na co přišli)…den snad jako každý jiný, ale snad trochu zvláštní, plnější naděje a chvílí pro zastavení a zamyšlení nad intelektem a názory takového člověka, jakým Einstein bezesporu byl: “Jen život, který žijeme pro druhé, stojí za to”.

Jednalo se o zvláštní zkušenost, stát po boku velikánů naší současné vědy a společně se sklánět a uctívat myšlenky jednoho z největších fyziků, ale i lidí vůbec, tohoto století. Bylo vyjádřeno poděkování studentům za organizaci, ale i za účast, a to jak posluchačům MFF, tak ČVUT, načež jsem si s kamarádem studujícím druhou uvedenou školu svorně podali ruce.

Rudolf Zahradník též mluvil o vztahu vědy a umění a srovnával krásu a nevyhnutelnost fyzikální teorie, pocit komplexnosti a toho, že nic už nelze přidat, s krásou a kompaktností uměleckého díla, otázkou je, kolik lidí může tuto krásu ocenit…Následovala poděkování a bylo nutno uznat nezanedbatelnou pomoc magistrátu a finanční přispění Společnosti Franze Kafky při organizaci oslav.

Možná se budete ptát, kde dům s pamětní deskou stojí? Najdete jej po levé straně náměstí krátce po vstupu z Celetné ulice. A čím byl tak významný? Albert Einstein se v salónu Berty Frankové v domě U Jednorožce, Staroměstské náměstí č. 17, scházel s přáteli, muzicíroval a snad si i zašel do hostince! Skutečný význam je však v tom, že v Praze máme památku na tohoto člověka též i v blízkosti centra a Karolina jako takového, což s potěšením vyjádřil i jeden z řečníků.

A tak skončil 14. březen (a následoval trochu méně veselý 15.) a nám, kterým se z toho všeho ještě pořád točila hlava, nezbylo, než se zase vrátit domů…ehm, na koleje.

Fotogalerie Alberta Einsteina...