Tři týdny za námi

Autor: bajeluk <bajeluk(at)seznam.cz>, Téma: Různé, Vydáno dne: 02. 02. 2007

Jak sis jistě stačil všimnout, svůj listopadový závazek „rychle a stručně“ se, řekněme, moc naplnit nepodařilo. No jo, to je život. Ale tak tě teď zkusím trochu uchlácholit tím, že se spolu vypravíme na návštěvu do prvních třech povánočních týdnů. Žádná superextrazvláštní akce se nekonala, ale že bychom se tu nudili, to zas neee!

Chvíli jsem zvažoval, jak to tentokrát pojmout, abych nad psaním neztrávil celý víkend a zároveň nic zajímavého nezapomněl. A nic lepšího, než to vzít formou deníku, mě nenapadlo, takže si to náležitě vychutnej. A jestli se ti to bude zdát moc dlouhé, tak se ti vůbec nedivim. No, ale aspoň na fotky se kouknout můžeš, ne?

Pátek, 12.1.2007

20:00 Přibíhám na Florenc k autobusu. Zjišťuju, že z „naší český party“ nejedem tři, ale čtyři :) Lyže, kteréžto podle kancelářních pracovníků naší přepravní společnosti vůbec nepřipadá v úvahu odbavit, se bezeslova nakládají do zavazadlového prostoru.

21:39 Vyjíždíme. Sranda je, ale kus nostalgie taky.

Sobota, 13.1.2007

18:14 Vystupujeme ve Stockholmu a po necelé hodince nasedáme na trajekt. Řidiči dupali na plyn jak mohli, zastávky cestou nedělali jako mohli, takže jsme přijeli fakt brzo. Nicméně, určitý spěch na místě byl – oproti září jede trajekt o hodinu dřív.

Plavidlo Stockholm--Turku

Neděle, 14.1.2007

07:07 Úspěšně (!) vstáváme na snídani a užíváme si ji jak můžem. Doplouváme do Turku, kde je cca 0.3 cm sněhu :)

Snídaně na trajektu

09:00 Dorážim na kolej. Všechno při starém, jen lednička je vyluxovaná. Na rozdíl od mého pokoje. Začíná sněžit. Potřebuju se učit na zítřejší zkoušku, ale samozřejmě nejdřív hodinu uklízim, abych se v tom prachu neudusil.

11:00 Začíná pršet.

19:30 Po mši na faře potkávám Máju a Viktora, sestru a brata (v Kristu) zo Slovenska :)

Pondělí, 15.1.2007

07:30 Vstávám a ještě otvírám učení.

08:03 Doráží spolubydlič David s jeho 3--člennou návštěvou z Čech (Láďa, Jirka, Silvestr). Samozřejmě ve chvíli, kdy se potřebuju ještě asi 20 minut učit a pak vyrazit na zkoušku.

20:52 S Davidem jedeme na kole na volejbal. To, co se rozteklo deštěm, zase hezky zmrzlo, takže chodníky jsou pokryté rozježděnym ledem. Nicméně, mnohem zákeřnější se ukážou silnice, které vypadají jako morké ale ve skutečnosti je na nich ledové zrcadlo. První pád roku 2007 je na světě.

21:25 Na volejbal s námi doráži (autem) i sud Staropramenu 12, kterého pasujeme na třináctého hráče.

Třináctý hráč

Úterý, 16.1.2007

07:12 David mě budí. Samozřejmě po tom, co už mě jednou vzbudil budík.

07:32 Vyrážíme na finštinu, tenhle semestr už pokračovací kurz. Zděšení střídá zoufalství s nevyspáním. Ale jináč je to fajn.

17:01 Ve škole objevuju plakátek zvoucí na konecert univerzitního sboru. Ale pozor, to není všechno, co se tam píše. Ač je všechno jen ve Finštině, vydedukuju, že by mohli nabírat nové členy. Jdu se mrknout na web a opravdu, nemýlil jsem se! V šest hodin je předzpívání! Asi půlhodinu zvažuju, ale nakonec se rozhoduju. Třikrát si v prázdné učebně zazpívám Ach synku, synku a vyrážim. „Casting“ probíhá jedné přednáškárně ve škole, každý sám… tedy až na pana sbormistra, klavír a dalších asi 5 lidí v porotě. Ne, že by se mi všechno povedlo na 100 %, ale večír se mrkám na web a… jsem přijat do prvního basu! Kdo nevěří, ať tam běží. A jestli se ti to sem zdá daleko, možná to ještě bude napsaný na www.tyynkuoro.fi ;)

Středa, 17.1.2007

08:16 Přidávám se k Davidovi a jeho návštěvě a společně míříme do Helsinek. Je úplně modrá obloha a mrzne… prostě super. Vyrážíme i na věž Olympijského stadionu a do pravoslavného kostela, kde jsem minule nebyl. Poměrně brzy odpoledne se vracíme, ale stálo to za to.

Helsinky tak, jak je neznáte

Čtvrtek, 18.1.2007

18:00 Jsem na první zkoušce sboru.

Pan sbormistr

Kluci ku holkám asi 1:2, což je i docela dost. Zajimavější je to Fini ku zbytku světa, tam je to asi 20:1, což se projevuje třeba v tom, že sbormistr řiká všechno ve finštině a my tři nebo čtyři jsme odkázaný na překlad souseda vedle nás.

Jeden z basů a tenoři

Ale proč ne, i když občas to je trochu náročnější… když třeba člověk neví, odkud má začít zpívat. Repertoár mě úplně nenadchnul, ale zajímavý to je rozhodně – už jen to, že zpíváme francouzsky, španělsky, estonsky, latinsky, anglicky a samozřejmě finsky. I tady se potvrdilo, že muzikanti hrozně chlastaj – ke každé zkoušce neodmyslitelně patří návštěva studentského restauračního zařízení, kde se s oblibou pějí nejrůznější (převážně finské) hospodské songy.

Po zkoušce v Proffanu

Sobota, 20.1.2007

07:34 Návštěva odjíždí.

10:51 Vstávám a pomalu se chystám na vlak do Tampere na setkání Gen, mladých z hnutí Fokoláre. Tak, pravda, nejpočetnější skupinu jsme nevytvořili (gen jsme byli 3), ale bylo to moc fajn.

S Gen v Tampere

Neděle, 21.1.2007

08:57 Do naší trojice „Ahvenanmaankatu 2 D 20“ doráží i třetí člen, Michal, takže jsme komplet. Jeho schopnost dotáhnout potreviny a tekutiny je neuvěřitelná.

17:44 Jedu na mši. Cesta je skoro čistá, do půlcentimetru suchého sněhu. V podjezdu pod silnicí je led, o kterém vim. Samozřejmě, nepojedu tam přeci jak s hnojem, když jsem 3 metry před podjezdem předjel postaršího dědu. Zadní kolo podklouzne jednou. Dobrý, nic se neděje, vyrovnávám a zaberu. Podklouzne podruhé… a potřetí. Naposled. Válim se na zemi. Děda mě objede, zastaví se a začne na mě cosi hulákat finsky. Stavím se na nohy, opírám o stěnu a snažím se to trochu rozdejchat. Děda furt něco pokřikuje a ukazuje při tom na přední světlo. Na mé „I don't speak Finnish!“ nereaguje, naopak křičí ještě naštvaněji. Nakonec kulhavým šlapáním od stále ještě lamentujícího dědy odjíždím s pocitem, že kdybych si byl rozbil hlavu, asi by mě seřval za to, že tam dělám na cyklostezce fleky od krve.

Zatím nejtěžší karambol

Pondělí, 22.1.2007

14:00 Začíná mi English Intensive Course. Celý týden tak trávím odpoledne od dvou do šesti ve škole konverzováním a posloucháním angličtiny amerického lektora i finských, španělských, českých, slovenských a francouzských spolužáků. Je to dost fajn, za ten týden se mezi námi udělá celkem dobrá parta, Finové si často utahují ze svýho způsobu života, což je sranda i super zkušenost zároveň, jsme nucený si připravit krátknou prezentaci, přičemž si zas uvědomuju žalostný stav svý angličtiny, atd.

English Intensive Course

Středa, 24.1.2007

19:02 Konečně napad sníh! Je to fakt skoro neuvěřitelný, ale už je to tady. Celý den klade, takže na zemi leží tak 30 cm prašanu! Moje nadšení strhává i Davida a tak vyrážíme na nákup na lyžích. Bohužel, prašan je to fakt 100% takže se vločky pod lyží jen odfouknou do stran a lyže stojí skoro na zemi. Já to po 50 metrech vzdávám a beru kolo, ale David statečně vytrvá až do cíle. Na úkor svých skulznic, pochopitelně.

První sníh

Pátek, 26.1.2007

19:54 Můj tutor zorganizoval pro svých již úctyhodných pět tuties promítání finského filmu Häjyt . Je to občas trochu americký, ale jinak parádně finský! Doufám, že se tahle akcička ještě někdy zopakuje.

Promítání prvního finského filmu

Neděle, 28.1.2007

13:52 S Davidem vyrážíme na běžky. Počasí jsme si nemohli vybrat líp: asi –7 stupňů a jasno. Běžecké tratě nám vedou asi 5 minut od baráku, takže prostě paráda!

Podruhé na běžkách

Musím říct, že lyžovat s výhledem na moře, navíc zamrzlý… no, má to svoje kouzlo!

Zamrzlé moře

Pondělí, 29.1.2007

18:55 Zvoní mi budík na mobilu. Co to jen může být?! To sem zas na něco zapomněl nebo co? No, ano i ne. Budík mně totiž připomíná, že by měl následující půlhodinu asi 300 m od koleje stát autobus plný knihovny. Neváhám, oblíkám se a vyrážím na průzkum. A opravdu! Na místě, kde jsem v září našel ceduli Kirjastoauto, stojí zaparkovaný autobus.

Autobus plný knihovny

Potom, co se mi vevnitř odmlží brýle, se dávám do řeči s pánem řidičem a knihovníkem zároveň. Už mě nepřekvapuje, že mluví celkem plyně anglicky… (stejně jako třeba cca padesátiletá šatnářka v sobotu v muzeu, která se nás bezvadnou angličtinou v zeptala, jakýmže jazykem podobným polštině a ruštině to mluvíme…). Hned si nechávám vystavit do knihovny kartičku. Co mě teda ale překvapilo je to, že všechny služby knihovny jsou úplně zadarmo!

Interiér kirjastoautoy

Taaak. Ne, že by se neudálo ještě spoustu jiných, jistě neméně zajímavých taškařic, ale ty už jsou odsouzeny k zapomnění v mé chatrné paměti. Budiž jim má mozková kůra lehká. Ale ty ještě končit nemusíš. Do galerie jsem nasoukal kromě fotek, které jsi už viděl, i pár dalších, a ještě navíc jedno album plné fotek z prosluněných Helsinek.

A to už je pro dnešek vážně všechno. Howgh.