z jižního severu

Různé

A kolik už tam máte sněhu?

Vydáno dne 10. 11. 2006 (1573 přečtení)
„A kolik už tam máte sněhu?“ Tak tuhle otázku jsem dostal už několikrát. A je pravda, že s počasím to tady je docela zajímavý. Zkusím popsat, jak to tady vlastně poslední dobou vypadá. A taky jak se v tom jezdí… a lítá na kole :)

Když jsem se na jaře rozhod, že pojedu do Turku, zkoušel jsem vyzpovídat jednoho matfyzáka, který tady byl loni na podzim. Zpověď to byla docela zajímavá. Ale, pravda, moc povzbudivá nebyla: prý zde v podstatě celý podzim jenom prší a je hnusně.

Paráda, říkal jsem si. Nicméně, už jsem byl rozhodnutý jet, a tak jsem se aspoň trochu zkusil vzít v potaz norské přísloví

Neexistuje špatné počasí. Jenom špatné oblečení.

Do Turku jsem dorazil třetího září. A musím říct, že jsem se počasí nestačil divit! V podstatě celé září bylo pěkně, dost často svítilo sluníčko a líh v teploměru se vytahoval k patnácti, občas i dvaceti stupňům. Za celý první měsíc a půl se mi nestalo, že bych jel do školy nebo z ní domů v dešti, sprchlo jenom občas a v pravou chvíli :)

Bohužel (no… většinou naštěstí), nic netrvá věčně a o pěknym počasí na podzim to tady teda nakonec asi platí taky. Kolem půlky října už přeci jenom teploty klesaly ke třem čtyřem stupňům docela často a nějaký ten slabý deštík už se taky objevil. A netrvalo dlouho, a slabý deštík se leckdy proměnil v dost vytrvalý déšť.

Co vám budu povídat, jezdit v dešti na kole, žádnej med. Proč to dělám je hodně prozaické: kvůli prachům, samozřejmě. Měsíční lítačka tu stojí 28 euro a to, marná sláva, úplně málo není. Za tu cenu se už dá podniknout leccos. Ke konci října byl fakt tejden, kdy jsem vážně uvažoval, jestli si nekoupit GoreTexový kaťata, který by vyšly na míň než dvě měsíční lítačky. Bundu mam dobrou, ale když přijedete do školy s mokrejma nohavicema…

Tak třeba takhle člověk dopadne

…no, nic extra. Ale nevěšel jsem hlavu. Za to jsem na tejden onemocněl.

Mezitím se ale počasí zase zhouplo o něco dál. Minulé úterý (31.10.2006) nám tady napadnul první sníh. Ležel jsem v posteli a občas kouknul z okna a nestačil se divit: za dopoledne, dobrých 15 centimetrů napadlo!

Pohled z okna tak v 10h... ...a tak kolem poledne

Pak nám občas pršelo, ale zase začlo mrznout. A i tady platí fyzikální zákony, takže se na chodníkách udělal pěkný led. Moji spolubydliči tak skoro každý den přicházeli domů s nějakými modřinami a historkami o neskutečných pádech z kola.

V úterý jsem vyrazil po týdnu do školy, ale raději jsem to vzal autobusem, přeci jenom, po tý nemoci… ještě by to možná chtělo chvíli oddych. Jak tak koukám, tak finská auta se už na zimu připravila pořádně. Velká většina už vyměnila letní polobotky za pohorky s mačkama.

Pneumatiky s hřebíkama

Tedy, abys rozuměl, pneumatiky s hřebíkama. I na kola se tady okovaný pláště prodávají, ale s cenou už je to bohužel horší.

Mno, že se mi nepodaří z kola slítnout, jsem si nemaloval, ale že sem přeci jenom trochu šikovnej, to sem si o sobě mysel. Ve čtvrtek mi už po nemoci trochu otrnulo, navíc jsem dělal pár úkolů a najednou… hodin jak na kostele! No co, zdravej už jsem, tak co to nevzít na kole? Svítilo sluníčko, tak paráda.

Vytáhnu kolo z podschodů, nasednu a jedu. Chodník mezi domama je suchý, jen trochu posypaný štěrkem. Skvělý, žádnej led, řikám si. Byl jsem zvyklý jezdit v zatáčkách po asfaltových cestičkách kolem domu opravdu dost rychle a tak to dneska beru přeci jenom trochu pomaleji. Zatáčka doleva…tsss, žádnej problém, klopím kolo… a…

Už se válím na zemi! Ty bláho. Parádní sprcha po 15 metrech! K písečku se přidal led a bylo vymalováno.

No nic, kromě pár dírek na kalhotách žádnej problém. I když, i to mě mrzelo. Ale aspoň jsem si pak už dávál bacha.

Jóóó, padat se totiž musí umět! Ha ha ha. Ale náhodou, cestou domů, samozřejmě za tmy – jo, mimochodem, sluníčko nám tu zapadá ve čtyři odpoledne – si to láduju po silnici. Občas zkouším bloknout zadní kolo a trošku otestovat, jak nám to tu zase klouže. A tak u autobusové zastávky zjišťuju, že nám to moc nesedí. A neujedu ani 4 metry už se mi kolo skládá kamsi doprava do tmy. Ojoj! Tentokrát jsem to ale čekal, a tak jsem kolo nechávám jeho kratochvílím a upaluju si to dále pěšky :)

No, dobrá, ještě mému kolečku dáme šanci. A tak se těch pět uběhnutých metrů vracím a jedu dál.

Tak co, to by pro dnešek mohlo stačit, ne? Tak mi prosím drž palce, ať to vždycky dobře dopadne, páč pády tu asi budou na denním pořadku.

Cyklistice nazdar! Zdar!


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
| Autor: bajeluk | Počet komentářů: 12476 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
RSS | novinkyRSS
layout by pa3k & bajeluk © 2006
vytvořeno prostřednictvím phpRS - GNU/GPL redakčního systému