Nadace sv. Františka z Assisi
.
.


Renzo Allegri: Matka chudých – Život Matky Terezy z Kalkaty


1. Dar papeže Pavla VI.

Kalkata je obrovské město, jehož počet obyvatel nelze určit a jehož bída jako by neznala žádné meze. V Kalkatě chudí umírají na chodnících ve stavu naprosté opuštěnosti. Tehdy, to je v době, kdy matka Tereza založila nemocnici pro umírající, to bylo ještě horší než dnes. V té době se k běžným davům vyděděnců, kteří bloudili po městě, připojily také tisíce pákistánských utečenců a desítky tisíc lidí vypuzených z jihozápadního pobřeží Bengálska cyklónem, který je připravil o všechen majetek. Ti lidé bloudili po městě, měli hlad, stávali se obětí strašných nemocí a zcela opuštěni umírali na ulici.

Matka Tereza jim chtěla pomoci. Trpěla, zejména když viděla umírat lidi na ulici. Toužila po tom, aby mohli umírat na lůžku, aby měli poblíž někoho, kdo by o ně pečoval. „Jsou to Boží děti, musejí umírat s úsměvem na rtech,“ říkala, a tak otevřela onu nemocnici. Matka a její mladé sestry každý den vycházely do města a sbíraly umírající, kteří leželi na chodníku. Odnášely je do své nemocnice, umyly je, položily na lůžko a s láskou se o ně staraly, dokud nevydechli naposled, nebo se neuzdravili.

Bylo to podivuhodné a zarážející. Tato řeholnice se starala o lidi, kteří pro svět znamenali méně než kdokoli jiný. Byli chudí, a navíc ještě na konci života. Bez budoucnosti. Přijímala je a s námahou o ně pečovala jen proto, aby měli důstojnou smrt. Nejednalo se jen o děti, které by před sebou měly ještě celý život, ani jen o mladé lidi, kteří by se stali užiteční společnosti. Byli to staří lidé, kteří se už k ničemu nehodili, malomocní strávení svou nemocí, lidské trosky. Prodlužovat jejich život i jen o jediný den nemělo žádný smysl. Jedině snad, aby se ještě déle trápili.

Ale matka Tereza uvažovala jinak. Pro ni tyto lidské trosky byly osoby, Boží děti, milovaní bratři a sestry, a chtěla, aby z tohoto světa odešli s jistotou, že je někdo má rád.



Úryvky z dalších kapitol: .