Nadace sv. Františka z Assisi
.
.


Renzo Allegri: Matka chudých – Život Matky Terezy z Kalkaty


12. „Jsem matka tisíců opuštěných dětí“

Z tisíců fotografií s matkou Terezou působí nejsilnějším dojmem ty, které ji zachycují s dítětem v náručí. Tvář této světice je poznamenána neustálým pohledem na těla zmučená hladem a nemocemi, nasloucháním sténání umírajících a přivyklá osušování slz opuštěným, ale při pohledu na bezbrannou nevinnost dítěte se uvolňuje a dojemně prozrazuje silný mateřský cit.

Avšak i s dítětem v náručí se matka Tereza zřídkakdy usmívá. A to proto, že děti, které se jí dostávají do rukou, jsou pokaždé opuštěné, osiřelé, malomocné, děti, které unikly záhubě a které mají oči plné hrůzných zážitků. A matka je tiskne na prsa, aby pocítily, že je někdo má hodně rád, a snaží se tak zhojit jejich bolest a úděs.

„Děti,“ řekla mi matka Tereza, „jsou nejkrásnější dar, který nám Bůh může dát, ale člověk si ho ve svém sobectví nedokáže vždy vážit. Děti jsou často odmítány, opouštěny a také zabíjeny. Od počátku proti těmto zločinům bojuji. Dělám všechno, abych na tento problém upoutala pozornost.

Děti měly v mém životě a práci důležitou roli. První, s kým jsem po odchodu z kláštera Naší Paní Loretánské začala své nové poslání, byla pětice dětí. Ty děti žily v motijhilském slumu na periférii Kalkaty, v nejubožejší části města. Já jsem nic neměla, ale chodila jsem jim hledat jídlo mezi odpadky. Trávily jsme spolu hodně času. Milovala jsem je a děti byly šťastné. Na světě není nic smutnějšího, než nedostatek lásky. Viděla jsem děti, které už nechtěly dál žít a umíraly, protože je nikdo neměl rád.“

Drama opuštěných dětí patří k nejnepochopitelnějším. Málokdy se stane, že zvíře opustí svá mláďata. Ale člověk to dělá. K tomuto zločinu dochází v bohatých i chudých zemích. Páchali ho lidé v minulosti, kdy byli považováni za méně civilizované, ale dopouštějí se ho nesrovnatelně více i teď, na prahu třetího tisíciletí.



Úryvky z dalších kapitol: .