Nadace sv. Františka z Assisi
.
.


Renzo Allegri: Matka chudých – Život Matky Terezy z Kalkaty


13. „Moji bratři malomocní“

Nad malomocnými byl vyřčen ortel nemoci, která úděsným způsobem postupně mrzačí tělo a činí z nich příšery, před nimiž každý utíká a opovrhuje jimi; malomocenství jim znemožňuje najít nějakou práci, a tedy i vydělat si na obživu. Malomocní jsou zavrženi lidským společenstvím i svou rodinou, a jsou tedy nejubožejšími z těch ubohých. Podle obdivuhodné víry matky Terezy právě oni tedy nejkonkrétněji a nejpravdivěji znázorňují Ježíše Krista. Proto jim chce sloužit víc než komukoli jinému.

...

Základní myšlenka zůstávala stejná: vycházela z její víry. Ti lidé, neboli malomocní, byli pro matku Terezu Božími dětmi stejně jako všechny lidské bytosti. Ježíš zemřel na kříži také pro ně. Skutečnost, že jsou poznamenáni tak hlubokým utrpením a smrtí a tak hroznými životními podmínkami, jim dodávala větší účast na tajemství Kristova vykupitelského utrpení, které pokračuje v jeho mystickém těle. „Vím, že když se dotýkám těla malomocného,“ prohlásila matka Tereza, „které vydává nepříjemný zápach, dotýkám se Kristova těla, jako když beru do ruky jeho svátostné tělo v Eucharistii.“ V duchovním pohledu na svět to tedy jsou nesmírně vzácní lidé. Jako Boží děti a lidské osoby mají právo na svou důstojnost a respekt, na slušné životní podmínky, na možnost pracovat, mít rodinu a společenské vztahy. To všechno jim společnost odpírala, vytlačovala je na okraj a uzavírala je do špinavých ghett.



Úryvky z dalších kapitol: .