Nadace sv. Františka z Assisi
.
.


Renzo Allegri: Matka chudých – Život Matky Terezy z Kalkaty


4. Osmnáct let čekání

Léta plynula. Sestra Tereza dál vyučovala dějepisu a zeměpisu, ale Prozřetelnost, tajemný Bůh, který bedlivě sleduje každý krok lidských bytostí, ji zatím ve skutečnosti pomaličku, ale nezadržitelně připravoval na misijní činnost, o níž nepřestávala snít.

...

Kolej, v níž sestra Tereza učila, nacházela se v nejkrásnější části Kalkaty. V této čtvrti postavené v západním stylu byly i paláce britského guvernéra. Život v koleji byl poklidný a pohodlný. V jednom dopise z té doby sestra Tereza píše: „Učím, a to je můj nový život. Naše kolej je nádherná. Učím ráda. Nesu odpovědnost za celou školu a spousta děvčat mě má ráda.“

Sestra Tereza žila chráněna zdmi koleje, a proto nikdy nepotkala chudáky, uprchlíky, otrhance, malomocné, kteří v Kalkatě žili, umírali hladem a bídou na ulici a kvůli kterým se stala řeholnicí. Učila v prostorných a světlých třídách, uctívala Boha v bohatě zdobené kapli, procházela se v překrásné zahradě a spala v čistém pokojíku na pohodlné posteli, chráněné moskytiérou z jemného plátna. Nosila lehoučký hábit a jemné bílé boty, v nichž mohla zcela nehlučně spěchat po chodbách. Nic z toho však ani v nejmenším nepoznamenalo její duši. Nikdy nezapomněla na misijní ideály, které jí ve Skopje zapálily srdce.

...

Kdo však ví, kolikrát v noci, když zůstala sama ve svém pokoji, ve skrytu duše myslela na ty chudáky a vzpomínala na srdceryvné příběhy, které jí děvčata vyprávěla o nevýslovném utrpení v ghettech, a kdo ví, kolikrát za ně prosila Boha, aby jí dal příležitost udělat něco, čím by zmírnila jejich utrpení. Sestra Tereza věděla, že účelem jejího života je sloužit chudým. Ale také věděla, že musí čekat na povolání od Pána. A to také přišlo, nezvratné a mocné, v noci 10. září 1946.



Úryvky z dalších kapitol: .