Nadace sv. Františka z Assisi
.
.


Renzo Allegri: Matka chudých – Život Matky Terezy z Kalkaty


7. Uprostřed bídy

Do ghetta se vydala na den Narození Páně. Zastavovala se s ženami a dětmi a snažila se s nimi sblížit. Hledala nějaký příbytek. Jedna žena jí za pět rupií měsíčně pronajala chatrč. A to byl její první domov.

Na druhý den zněl z chatrče hlas sestry Terezy. Opakovala první hlásky bengálské abecedy. Už našla pět žáčků. V oné místnosti nebyl jediný stůl, židle, tabule nebo křída. Písmenka vyrývala hůlkou do hliněné podlahy. Ještě před několika měsíci byla ředitelkou slavné High School, která stála opodál a kterou znala celá Kalkata. V nádherné koleji učila děvčata z bohatých rodin, která se jednou stanou učitelkami a profesorkami. A teď byla v ghettu, kde chudí lidé žili uprostřed myší a švábů, a učila děti bezvýznamných lidí, děti, které se možná nikdy nenaučí ani číst.

V nouzové chatrči bylo dusivé vedro. Teplota vystupovala až na 46 stupňů a vlhkost překračovala 95 procent. Oblečení se sestře Tereze lepilo na zpocené tělo a zdálo se jí, že je celá upatlaná špínou. V ghettu bylo špinavé všechno: chatrče, cestičky mezi nimi, sloužící také jako odpadové kanály, zem, lidé, hadry, do kterých se oblékali. Po podlaze běhal hmyz, myši, švábi. Děti měly hlavy plné vší. Sestra Tereza vzpomínala na kolej, na svůj čisťoučký pokojík, na ventilátory osvěžující vzduch v místnostech, na bělostné moskytiéry. Připadalo jí, jakoby se z ráje dostala do pekla. Ale právě v tomto pekle žili ubozí, Ježíšovi milovaní bratři a sestry, kterým chtěla sloužit.

„Ta změna,“ vyprávěla matka Tereza, „byla strašně tvrdá. V klášteře jsem takové potíže nikdy nepoznala. Nikdy mi nic nescházelo. Najednou bylo všechno jinak. Spala jsem, kde se dalo, na zemi, často v chatrčích, které byly samá myš. Jedla jsem totéž, co lidé, kterým jsem pomáhala, a jenom tehdy, když vůbec bylo něco k snědku. Ale sama jsem si takový život zvolila, abych mohla uskutečňovat Evangelium doslova, zvlášť ta místa, kde se říká: ,Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem ve vězení a navštívili jste mě.´ V nejchudších z chudých v Kalkatě jsem milovala Ježíše; a když člověk miluje, necítí těžkosti a námahu.

A od samého počátku jsem ve slumu neměla čas se nudit. Pět dětí, které se u mne v Motijhilu sešly prvního dne, se bleskově rozrostlo. Za tři dny jich bylo 25 a do konce roku už 41. Za několik let na tom místě vyrostla škola, do které chodí 500 dětí.“



Úryvky z dalších kapitol: .